Vánoční rozjímání s biskupským vikářem Danielem Víchou: Tradice, hudba a poselství jednoty

Osobně Vánoce opravdu miluji. Je to dáno právě jejich prožíváním, které si s sebou nesu z dětství. V rodině jsme dodržovali různé tradice a rodiče se vždy snažili, abychom jako děti měli tento čas jako něco, nač budeme celý život vzpomínat. Máma s tátou se vždy snažili, abychom měli dárky, které nám vykouzlí radost a úsměv a musím říci, že se jim to opravdu dařilo. Když zůstanu u dětské radosti z dárků, pak se mi nejvíce vryly Vánoce roku 1987, kdy jsem dostal pod stromeček autodráhu. Postupně, jak jsem začal objevovat podstatu Vánoc, tedy jejich náboženský význam, se pak pro mě tyto svátky stávaly ještě něčím daleko hlubším. Tak je tomu dodnes. I letos se na Vánoce těším jako malé dítě a vůbec se za to nestydím.

Jak jako kněz trávíte Štědrý den? Co je pro vás v tento den důležité?

Přiznám se, že si většinou Štědrý den opravdu užívám. Předvánoční přípravy jako je zpovídání věřících, chystání kázání, nácvik liturgie, zdobení chrámu se snažím mít dokončeny již 23. prosince. A na Štědrý den pak vstanu, dám si na snídani tradičně vánočku a pustím si pohádku. Sám mám svůj soukromý zvyk, že si na Štědrý den udělám o samotě chvíli ticha a vzpomínám na události celého uplynulého roku. Prohlížím fotky, své osobní poznámky a zápisky. Vzpomínám na to, co bylo radostné, co smutné, jaké nové vztahy jsem mohl navázat, kam jsem se podíval, ale také kdo nás v tomto roce opustil, co se nepovedlo a mohlo být jinak. A za to vše pak děkuji Pánu Bohu, protože každý rok a každý den je pro mě velký dar. Toto osobní rozjímání nesmí v mém životě na Štědrý den chybět. Večeři trávím většinou u svých rodičů a po ní už jedu na večerní či půlnoční bohoslužbu. 

Jaká poselství nebo témata byste rád zdůraznil během vánočních bohoslužeb, která jsou pro současnou dobu významná?

Letos se chci určitě zaměřit na témata, která všechny spojují. Ve společnosti je mnoho témat, která působí rozdělení. Lidé se na ně chytají a budují se příkopy. Dnes je velmi rozšířená zákopová kultura. Ležím si ve svém názorovém zákopu a ostatní lidi odmítám, protože smýšlejí jinak. Zapomínáme, že to podstatné máme všichni stejné. Všichni máme stejné radosti i strachy, podobné lékařské diagnózy civilizačních onemocnění, i podobné naděje. Všichni se strachujeme o své blízké a všichni někdy prožíváme samotu. Všichni svádíme boje se svým sebevědomím a bezradnost nad věcmi, které nemůžeme ovlivnit. Jste více stejní než odlišní. Jen to, co nás rozděluje, je více viditelné. Vánoce jsou o tom, že Bůh přišel žít náš lidský život, aby k němu mohl přijít každý člověk a aby všechny lidi shromáždil v jednotě. Jednota neznamená stejnost, šablonovitost nebo uniformitu. Jednota znamená, že se máme rádi, i když jsme odlišní a máme rozdílné pohledy. Ve svých promluvách o letošních Vánocích se chci věnovat tomuto tématu.

Žijeme v krásné zemi, v míru, v blahobytu a svobodě. To vše můžete zničit tím, že budeme mezi sebou probouzet a pěstovat nevraživost. Vánoce, ať nás v těchto dnech pomohou uvědomit si, že každý je víc, než jeho názor.

Máte nějaký vlastní vánoční zvyk nebo rituál, který vás naplňuje pokojem a radostí?

Kromě již zmíněného osobního rozjímání, obcházím o Vánocích a mezi svátky kostely a navštěvuji betlémy. České země jsou v betlémářství světovou jedničkou. Když Josef II. zakázal stavět betlémy v kostelích, vznikl prostor pro neomezenou kreativitu lidí, kteří začali jesličky stavět doma z nejrůznějších věcí. Proto je naše země betlémářskou velmocí. Kromě toho si nedokážu představit Vánoce bez nádherné hudby. V našem národě máme přebohatou hudební tradici, kterou se velikostně srovnatelné národy nemohou s námi poměřovat. Není to jen slavná Česká mše vánoční, ale také Adam Michna z Otradovic, nebo ze současných Jiří Pavlica a jeho Missa Pastoralis. Už teď vím, že si o Vánocích nestihnu poslechnout vše, co bych rád. 

Co byste rád popřál lidem k Vánocům?

Za prvé, aby byli spokojeni s tím, co mají a s tím, čím jsou. Žádné srovnávání se nikdy nepřinese spokojenost. Umělec dokáže tvořit i z mála. Stejně tak život se může stát uměleckým dílem, i když nemám vše, co bych chtěl.

A za druhé, abychom se všichni k sobě vzájemně přiblížili. Mezi sebou navzájem, sami sobě uvnitř a také Pánu Bohu, který je vždy s námi, i když ho nevnímáme.