TĚLO JE DESIGNOVÁNO PRO POHYB, ŘÍKÁ AUTORKA KONCEPTU NAMASTERY BARRE BODY, ŠKOLITELKA PORTDEBRAS™ A LEKTORKA PILATES LUCIE DĚDIČOVÁ

,,Vnitřně si říkám sběratel informací (alespoň co se týče pohybu) a v angličtině mám pro sebe takové pracovní označení: A BIG MOVER - ten, co se hýbe a hýbe ostatními a jejich životy. Baví mě propojovat různé světy, různé lidi. Naplňuje mě navazovat spolupráci se zajímavými lidmi, kteří reprezentují určitou disciplínu. Uvedu např. mou spolupráci se Silvou Krčmovou - fyzioterapeutkou, kterou považuji za profesionála s unikátním a laskavým pohledem na tělo. Je zastáncem pozitivní diagnostiky - tzn., že o těle pacienta či klienta se vyjadřujeme s respektem a nestavíme postupy na základě toho, co klient či pacient neumí, ale naopak je terapie odvíjena na základě toho, co na daném lidském těle chceme dále rozvíjet. V dnešní době, která je plná nařízení a oznámení, co je vše špatně, je to, dle mého názoru, velmi odlehčující a osvobozující, když vás někdo nesoudí v tom, jak se pohybujete. Konečně jste alespoň někde přijati - a o tom je spolupráce se Silvií Krčmovou - velice revoluční, nadčasový pohled na tělo. Naše spolupráce mě moc baví. Je důležité, aby se dělo propojování disciplín - aby mezi sebou komunikovali fyzioterapeuti, lékaři, pohyboví specialisté, lektoři, ale... neděje se tomu tak moc. Je to hodně práce a snahy - na to nemá každý trpělivost ani čas ... bohužel, ale naštěstí existují výjimky."

Narodila se v Ostravě, ale momentálně bydlí s rodinou v Praze. Vystudovala Učitelství anglického a německého jazyka pro střední školy na Filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Po dokončení vysoké školy se pak výuce jazyků nějaký čas věnovala. "Učila jsem chviličku i španělštinu, protože v jazykové škole, kde jsem působila, zrovna vypadl učitel, a tak jsem to vzala. Byla jsem asi 2 lekce před mými studenty a po krátké době jsem usoudila, že tohle pro mě není ta správná cesta... Vždy jsem nejraději vyučovala italský jazyk, který jsem se naučila za léta strávená v Itálii. Na italštině miluju to propojení s tělem, všechna ta gesta a elán. Právě v Itálii jsem začínala jako delegátka CK a protože jsem se rozhodla zažít Itálii se vším všudy, přestala jsem jednoho dne pracovat pro Čechy, což pro mě znamenalo začít sbírat zkušenosti takřka od nuly. A tak jsem nejprve pracovala jako uklízečka, pak nějakou dobu jako baristka v kavárně. Dále jsem si vyzkoušela práci v baru na pláži, což sice bylo zajímavé, ale zároveň velmi náročné. Poté jsem pokračovala přes číšnici v restauracích, barmanku v rámci restaurace, což je vnímáno jako vyšší post. Jen pro zajímavost koktejly jsem se učila z knihy pod pultem... Když jsem nakonec uměla obstojně italsky, tak jsem zamířila do kanceláře turistického centra."

Ve volném čase se věnuje taneční meditaci či pečení buchet a bábovek - klasických i zdravých. "Ty zdravé moučníky se ne vždy povedou, takže to pak zaručeně spraví šlehačková buchta z bílé mouky - to abyste si nemysleli, že jím nějak hrozně moc zdravě. Baví mě to střídat a myslím, že je to naprosto přirozené - tělo si řekne."

Ráda také podniká výlety do přírody, poslouchá či hraje na handpan - považuje ho za technický a velmi náročný nástroj, který má magické tóny.

https://www.luciededicova.cz/

Co pro tebe v životě znamená pohyb/tanec?

Úplně mi naskočila husí kůže. Můj život je protkaný pohybem a tancem, bez toho všeho bych byla neúplná. Ráda bych zmínila, že moc nerozlišuji mezi pohybem a tancem.Samozřejmě, že je v tom rozdíl, ale já cvičím s lidmi tak, aby mohl tancovat každý, kdo po tom touží. Od malička jsem chtěla tancovat a velmi dlouho jsem se trápila a bylo mi líto, že jsem nešla studovat tanec, ale dnes vím, proč. Kdybych byla profesionální tanečnicí - možná by se mi stalo to, že bych si řekla, že mě nebaví vyučovat pohyb lajky a "lidi z ulice". Já právě žiju tím, že věřím, že dosažením určitého věku nekončí člověku pohybové ambice, ale naopak - s přibývajícími roky si člověk může užívat pohyb jinak a mě ta cesta pohybu neuvěřitelně fascinuje. Celý můj dosavadní život se věnuji pohybu, je to nevyčerpatelné, bezbřehé téma.

Tanec/pohyb je něco, co je nám všem vlastní, přirozené. Tanec nám pomáhá projevit se v jakékoli energii - divoké, jemné, laskavé apod. Tanec je síla a přirozenost ženy. Tanec může být nástroj k propojení muže a ženy - jejich principů a může posloužit k jejich harmonizaci. Tanec/pohyb je terapie pro tělo a duši. Pohyb propojuje a spojuje mou rodinu. Dává radost, psychické i fyzické zdraví nám i našim dětem. 

Jak vnímáš tělo?

V písních často slýcháváme věty: I want to be happy (chci být štastný/á) a já vnímám tělo jako nástroj k dosažení štěstí a spokojenosti. Je to forma léčení, člověk by se měl proto naučit tzv. CÍTĚNÍ sama sebe, nacítění těla. Co to znamená? Poznat své tělo a jeho části, uvědomit si, že s nimi můžeme pohybovat a učit se umět popsat, co vnímáme, když se pohybujeme nebo když se přestaneme pohybovat. Naše těla jsou v dnešní době otupělá a jediné, co často cítí, je SÍLA - silové cvičení či masáž cítíme často, jen když je dostatečně intenzivní. Vezměme to z pohledu cvičení. Lidé mají rádi, když se potí, když cítí, že "něco" dělali - prostě si chtějí zamakat, zaposilovat, vyskákat se. Makáme v životě a to, co opravdu pocítíme a doceníme, je to, když si opět zamakáme v sále nebo mimo něj. Jeden extrém je potřeba vyvážit ještě větším extrémem.

Člověk nějak pluje životem, všechno tak nějak funguje - sice si občas řekne - no, trochu mě to bolí, ale dobrý, to je věkem nebo genetikou atd atd... člověk tedy neposlechne své tělo. Jednoho dne se zraní nebo jen blbě šlápne, spadne a odskáče to koleno, kyčel, kotník, rameno - prostě cokoliv. Daný člověk pak začne lítat po doktorech, fyzioterapeutech. Lidé se diví, že se zranili, jsou bezradní a hledají chyby jinde než u sebe, ale když jsme naprosto odpojeni od těla, tak jaké možnosti má tělo říct mozku: tak dopr ... už mě vnímej a když ne, tak se teda něco stane - varování jsem jako tělo vyslalo už mnohokrát... Pro vnímání je potřeba se zastavit, pokládat si otázky jako: Jak se dnes mám? Co cítím? Kde to cítím? V některých sférách se tomu říká: "checking in" - jednoduše se na chvíli přihlásíte k tomu, že vlastníte tělo a že o něm víte. 

Proč bychom se měli obecně více hýbat?

To je naprosto zjevné - tělo je designováno pro pohyb. Pokud by tomu mělo být jinak, tak by např. páteř mohla být jen podlouhlá tyč... Uveďme si příklad: nejlépe ohodnocené design výrobky jsou ty, které pomáhají člověku v běžném životě, jsou praktické a funkční dlouhá léta, je to čistá práce s jasnými liniemi. Totéž platí o těle. Pokud plní svůj prapůvodní design - pohyb - pak jsme šťastní. Je zajímavé zamyslet se nad dvěma spojeními: pohyb ve stabilitě a stabilita v pohybu... to nechám na čtenářích, aby se zamysleli. Ostatně nemyslím si, že cílem života je vše pochopit, takže to, zda rozklíčujete stabilitu v pohybu či pohyb ve stabilitě... není tak důležité. To, co se počítá, je... zůstat v údivu a v pohybu - to je hnací síla života. 

Jsi autorkou konceptu Namastery Barre Body. O jaký druh cvičení se jedná?

Je to skoro celá moje pohybová historie shrnutá do jednoho konceptu. Namastery Barre Body je program, který kombinuje formování postavy, vytrvalostní trénink i rehabilitační cvičení. Koncept klade důraz na využití rozličných pomůcek, které zajistí kvalitu pohybu. Pracuji hlavně s tzv. tubingy, slides, sensybally, overbally, rollery či jóga pásky. Snažila jsem se pocity, které zažívám na pilates strojích, převést do stoje, do elegance kombinované se sílou. Velmi důležitou roli hraje i prostředí, ve kterém se lekce odehrává. Studio Namastery je studio zakládající si na prožitkových lekcích a všechny lekce, které nabízí klientům, jsou právě takové. 

Co je PortDeBras™?

Tvůrce tohoto konceptu uvádí, že PortDeBras™ je kon­cept cvi­če­ní pro­po­ju­jí­cí dy­na­mic­ký a funkč­ní stre­čink. Já říkám, že je to funkční trénink v elegantním formátu, který spojuje v plynulosti strečink, posilování, balanční a taneční prvky za doprovodu relaxační hudby. Zakladatelem je Vladimir Snezhik - bývalý ruský taneční choreograf. Já jsem školitelkou tohoto konceptu a považuji se za šiřitelku PortDeBras™, protože vyvíjím spoustu aktivit, aby se lidé o PortDeBras™ dověděli, aby jej vyzkoušeli a propadli mu jako já a viděli v něm smysl jako já. PortDeBras™ metodě se věnuji od doby, kdy v ČR proběhlo úplně první školení, a to bylo v roce 2009. 

Říká se, že PortDeBras™ působí pozitivně na tělo i mysl. Jak to vnímáš ty?

Já to jednoznačně mohu potvrdit. Mnoho mých klientek, ne-li všechny, potvrzují, že se cítí po lekci uvolněně, bezstarostně. Sám tvůrce konceptu zdůrazňuje, že PortDeBras™ je v podstatě terapií pro tělo a mysl. Proč? Pokud se tělo neustále pohybuje pomalu, vědomě, plynule - člověk se musí soustředit a být tzv. přítomen - zvyšuje tzv. body awareness - to, co se pohybuje - co vidíme a vnímáme, že se pohybuje, to registrujeme, o tom víme a následně to logicky můžeme ovlivnit nějakým způsobem. 

Na co je v PortDeBras™ kladen největší důraz? A je vhodný pro každého?

V PortDeBras™ je hlavním principem plynulost, provázanost, návaznost, spojitost, jemnost. Lekce je vhodná absolutně pro každého, ale občas se mi stane, že někdy přijde klientka, které se tento typ lekce líbí, ale postěžuje si na určité bolesti - nejčastěji jsou to bedra či kříž, příp. kolena. I v plynulé lekci se toto dá vyřešit, a to uzpůsobením struktury lekce a využitím pomůcek a je potřeba, aby lektor měl už větší přehled o fungování těla. Pokud bolesti přetrvávají, odkážu danou klientku na lekce zdravých zad, kde hlavním cílem těchto lekcí je tzv. stabilizace trupu - jednoduše řešeno, je potřeba si uvědomit a probudit hluboké svalstvo trupu, které nám pomáhá udržet tělo bez bolesti. Za celé své působení se mi toto stalo celkově 2x. V PortDeBras™ je také naprosto skvělé, že se protáhnete, zaposilujete si, cítíte se, jako byste tancovali, ale vlastně jen propojujete pohyby, hraje u toho krásná hudba, takže tomu říkám nepřekonatelné kombo.

Kolik dnů v týdnu věnuješ nějaké pohybové aktivitě?

Trénuji každý den, pohybem žiju. Není to pro mě trénink - je to prostě něco, co bych přirovnala k čištění zubů, jednoduše to patří k hygieně člověka.

Musíš se ke cvičení někdy nutit?

Samozřejmě jsou dny, kdy se mi nechce a někdy se musím nutit - např. když cítím bolest a vím, že je potřeba trénovat relaxaci, uvolnění a přemýšlet nad bolestí, která přichází, a já už vím, že když to nepodchytím včas, tak mohou přijít opět berle. Učím se být vnímavá ke svému tělu a včas mu věnovat potřebnou péči. Ne vždy se mi to ale daří. Základem je být aktivní v řešení svých problémů - v mém případě to znamená naordinovat si pasivitu.

Cítím někdy naprosté nepochopení ve společnosti, kdy lidé navštěvují fyzioterapeuta či pohybového terapeuta a očekávají, že on/ona to za ně vyřeší nebo že si vezmou prášek a vše bude v pořádku. Toto je velmi krátkozraké.

Jakým pohybovým cvičením se momentálně věnuješ jako instruktorka? Co tě na této práci nejvíce baví?

Momentálně se rozvolňuje, tak se těším, že se začnu věnovat opět mému konceptu Namastary Barre Body, které jednoduše v online covid době nešel předávat, resp. by to šlo, ale... lekce naživo jsou lekce naživo. Začínám opět pilně trénovat na pilates strojích, které mě moc baví a dávají mi smysl. V neposlední řadě se věnuji tvorbě videí pro mou online školu PortDeBras. Samozřejmě zbožňuji systémy v pilates, takže i v tomto ohledu se těším na to, že se setkám s lidmi. Nemůžu říci, co mě nejvíce baví na těchto stylech cvičení, ale hlavně se neskonale těším na to, až zazvoní ve studiu zvonek a budou přicházet klienti, zasmějeme se a zacvičíme si. To je prostě nádhera - být s lidmi. 

Proč sis zvolila právě slogan "Good Things Take Time" (Vše má svůj čas)?

Je to heslo, které v mém životě přináší plody. Jsem netrpělivá, takže pokaždé, když otevřu svůj web, vzpomenu si, jak je důležité, abych se naučila trpělivosti. Pojí se s tím i příběh... Než jsme se odstěhovali na chvíli do Francie, hledala jsem nějaké body&mind studio, odkud by sálala energie klidu a inspirace, a právě na takové místo jsem chtěla přinést PortDeBras. Narazila jsem na studio Namastery - volala jsem tam, psala, ale dlouho se nic nedělo. Před odjezdem do Francie mi zavolala majitelka studia Barbara Skuherská a vlastně mi jen řekla, že vnímá můj zájem, ale... Já jsem odpověděla právě větou: "Vše má svůj čas, třeba se naše cesty setkají jindy." Po návratu z Francie zazvonil telefon a volala mi právě ona, majitelka studia. Na osobní schůzce mi řekla, že tou mou odpovědí: "vše má svůj čas", jsem jí zaujala a v ten pravý čas mi vlastně zavolala a naše spolupráce započala. Považuju za velké štěstí a příležitost, že mi dala unikátní nabídku, a to: vytvořit koncept pro studio Namastery. Nakonec tak vznikl koncept Namastery Barre Body. Barbara je někdo, kdo spojuje inspirativní lidi a s čistotou a ze srdce je podpoří v tom, aby rozvinuli svůj potenciál. Jsem jí za to moc vděčná. Zbožňuju studio Namastery a náš lektorský tým, který vnímám jako umělecko-pohybově laděný a nacítěný. Když se sejdeme všechny ženy z Namastery, říkám si: "tady je mi dobře". Nejlépe je mi s tzv. BARRE DIVAS - interně nám tak říkám - tzn. nám lektorkám z Namastery, které zastupujeme 3 odnože BARRE (koncepty u baletní tyče): Helena Bartlová: BALLET BARRE, Markéta Maršálková: YOGA BARRE, Lucie Dědičová: NAMASTERY BARRE BODY - to jsme my - Barre Divas. Nejsou to jen tak nějaké koncepty, ale opravdu mají duši, svůj příběh každé z nás a skvěle se doplňujeme - jako lektorky či ženy-kamarádky.

Co považuješ za své největší dosavadní sportovní úspěchy?

Kdysi jsem se účastnila závodů a něco i vyhrála... ale raději bych teď zmínila jiný úspěch. Teď v tuto chvíli vnímám to, že při pohledu na mé klientky zjišťuji, že se z nich stávají přenádherné ženy, které díky pohybu rostou uvnitř a jsou krásné navenek a jejich okolí jim to jen potvrzuje. To je pro mě prostě "wow". Já sama na sobě cítím tuto změnu. 

Jak nahlížíš na cvičení online?

Cvičení online - to je velké téma. Mnoho z nás lektorů, ne-li téměř všichni, jsme začali v covidové době natáčet videa, zkoumat možnosti, jak vše vylepšit a živit se dál tím, co máme rádi. Já jsem z toho byla jednu dobu velmi frustrovaná. Je to o tolik náročnější, než pracovat s lidmi "naživo". Po čase se nás všech dotkne jakási frustrace, jestli naši práci opustit a hledat si jinou a rozloučit se s výukou pohybu. Já jsem nad tím také uvažovala, ale probudila se ve mně bojovná síla, že se nepřipravím o povolání, které zbožňuji. Chyběl mi ale tzv. "pocit sounáležitosti", a tak jsem založila tzv. "online školu PortDeBras™", kde mou snahou není jen šířit tento styl, ale hlavně se potkávat hodnotně i virtuálně. Jak je to myšleno? Jedna z podmínek setrvání ve škole PDB je komunikace. Jsem vděčná, když mi studenti píší své pocity, prožitky, jak vnímají pohyb, hudbu apod. To mě v dobách covidu udržovalo psychicky nad vodou. Takže v rámci online školy PDB jsem se snažila hledat cesty, jak propojit sebe se žáky a jak propojit žáky mezi sebou. Každá zpětná vazba, každá komunikace je forma komunikace. Každopádně osobní setkávání se nedá nahradit "virtuálem", takže v současné době vytvářím program akcí, setkání "naživo", ale online neopouštím, protože člověk je někdy v životní etapě, kdy si nemůže dovolit z rodinných, životních, finančních důvodů přijet na setkání, takže i virtuální kontakt má svou hodnotu.