TAJEMSTVÍ KRASLIC S DUŠÍ: ODHALTE PŘÍBĚH ŽENY, KTERÁ PROMĚŇUJE OBYČEJNÁ VAJÍČKA V UMĚLECKÁ DÍLA

Povězte nám na úvod něco o sobě…

Jmenuji se Marie Wieser a pocházím z malé, ale krásné vesničky Morašice u Znojma. Od svých 15 let bydlím v Brně, kde jsem strávila studentská léta. Před lety jsme si v Židenicích koupili domeček, ve kterém jsem několik let bydlela v podnájmu jako student. Během dálkového studia na vysoké škole jsem také 4 roky žila v Mnichově v Německu. Po ukončení střední zdravotnické školy jsem nastoupila na Masarykovou univerzitu - bakalářský obor Všeobecná sestra, poté jsem pokračovala magisterským programem Ošetřovatelská péče v gerontologii. Ve zdravotnictví jsem zůstala nepřímo dodnes. Již téměř 10 let pracuji na klinice plastické chirurgie MEDICOM Clinic jako koordinátorka pro německy mluvící klientelu. Svou původní profesi zdravotní sestry mám zde možnost využít tak dvakrát v měsíci. Mám tři koníčky, kterým se ve volném čase věnuji. Na prvním místě je to moje dcera Karolínka, manžel Marcus a naši dva pejsci, máme bílého a černého mopse - Bruce a Dieter. Tihle čtyři jsou moje celoroční záliba. Rádi cestujeme, hrajeme deskové hry nebo chodíme s pejsky na procházky. Ráda také s manželem jezdím na motorce. Objeli jsme třeba celé Skotsko kolem dokola, je to pro mě opravdový relax, jsem schopná manželovi klidně usnout během jízdy za zády.

Když vyslovím slovo Velikonoce, co Vás jako první napadne?

Když se řekne Velikonoce, tak mám v hlavně dvě zcela rozlišné věci. Jednoznačně jsou to kraslice a spousta práce, ale i odpočinek při svíčce a filmu, kraslice totiž vždy maluji s nějakým filmem či seriálem v pozadí. Já osobně tyto svátky nevnímám jako pár dní na jaře, připravuji se na ně totiž několik zimních měsíců. Velikonoce mám spojené s dětstvím, s rodinou. Mám ráda Velikonoce na vesnici, myslím, že jsou úplně jiné než ve městě.

Jak jste se dostala k výrobě kraslic?

Zdobení kraslic voskem jsem se naučila sama. U nás doma se vajíčka barvila v cibuli a punčoše. Poprvé jsem voskem kraslice zdobila téměř před 20 lety. V naší vesnici se v roce 2004 poprvé na Vánoce postavil betlém. Byl v takovém domečku, který tam ale už pak zůstal stát. Takže se z něj na Velikonoce stal "Domeček plný vajíček". Kdo chtěl, namaloval kraslice nebo vyrobil jiné velikonoční dekorace. Byla tam spousta vajíček různých technik, pletené košíky či žíly, velikonoční zajíčci a další dekorace. Tak jsem zkusila techniku malování voskem, abych do domečku mohla také něco dát. Od roku 2005 se zdobení kraslic věnuji nepřetržitě každý rok.

Jak vypadaly vaše první výtvory?

První vajíčka jsem namalovala asi ve 20 letech, pokoušela jsem se kraslice nazdobit voskem a byly příšerné. (smích) Každá čárka byla jinde, nic nebylo symetrické, jedna čára byla tenká, další tlustá. Všechny čáry a tečky byly křivé. Co mělo být do kolečka, byl spíš čtverec. Vosk mi zaschl než jsem čárku namalovala na vajíčko… Ale nevzdala jsem to. Technika zdobení voskem je o trpělivosti a cviku. Každým rokem se to lepšilo, z čehož jsem měla radost a motivaci s tím nepřestat. Bylo potřeba jich namalovat pár stovek než kraslice vypadala celkem k světu. Zcela spokojená s výsledkem jsem ale teprve posledních asi 7 let.

Jak dlouho Vám trvá nazdobení jednoho velikonočního vajíčka?

Dlooooooouho. (smích) Záleží na tom, o jaké vajíčko a jakou techniku jde. Pokud budeme mluvit o slepičím, zdobeném voskem a zahrneme celý proces, tak jsou to hodiny. U pštrosích kraslic jsou to dny. Když přidáme vrtání, je to ještě déle. Vyfouklá vajíčka jdou prvně na nějakou dobu do koupele ze sava, pak musí vyschnout. Až jsou suché, tak je barvím akrylovými barvami. Pak zase schnou. U některé barvy je potřeba více vrstev. Jakmile jsem spokojená s barvou, tak si na každou kraslici předmaluji vzor, používám, tužky, kružítka, různé šablony, až pak můžu zdobit voskem. Průměrná délka zdobení voskem jednoho slepičího vajíčka je 30-40 minut, ale to je opravdu až ta poslední závěrečná fáze několikahodinového předchozího procesu. Jednou jsem počítala tahy a tečky na pštrosím vajíčku – bylo jich 3.962. Pštrosí kraslice mám asi nejraději. Jsou velké, a tak se s nimi dají dělat i velké věci. Ráda na ně kreslím loga, vmáčkla jsem tam třeba celý zámek. Minulý rok jsem měla pro výstavu v Rakousku připraveno 500 slepičích kraslic. Každá byla originál. I když bych jich ten rok měla malovat třeba tisíc, nenajdete stejný vzor. Zdobení těchto 500 kraslic mi zabralo přes půl roku. 

Jaké techniky při zdobení využíváte?

Kraslice zdobím voskem, některé jsou vrtané a voskem dozdobené. Vše je zdobené jehlou, špendlíkem či brkem. Před třemi roky jsem si z Kanady objednala kistku. Kistka je původně z Ukrajiny a docílíte díky ní dlouhé tenké čáry. Používám ale i třpytky, tenké stužky či samolepící bordury. Na vrtané kraslice pak ruční vrtačku. Tady musím zmínit mého tatínka, s vrtáním mi pomáhá on.

Co byste poradila člověku, který by si to chtěl taky vyzkoušet? Trpělivost?

Ano, spoustu trpělivosti, zkoušet to znovu, znovu a nevzdávat se. Důležitá je teplota vosku, nesmí být ani studený, ani horký. Když najdete tu správnou teplotu, jde to samo. Dobré je si na vajíčko vzor předmalovat, pak se vám nestane, že máte místo kolečka čtverec.

Mohou si lidé vaše výrobky objednat?

Ano, ale je to potřeba učinit minimálně rok předem. Já sama doma nemám žádnou kraslici, ještě na mě nikdy žádná nezbyla. (smích)

Jak se slaví Velikonoce v místě, kde bydlíte? Dodržujete tradice?

Musím se přiznat, že nevím, jak se slaví Velikonoce v Brně. Velikonoce každý rok trávíme v Morašicích u rodičů. V sobotu pečeme beránka, mazance a barvíme vajíčka – barví maminka, já na Velikonoce už vajíčka nezdobím. Na Boží hod Velikonoční se sejde celá naše velká rodina a pletou se žíly, povídá se u sklenky dobrého vína. Všichni si pochutnávají na chlebíčcích, beránkovi a mazanci. Každý musí sníst kousek svěceného vajíčka, aby se neztratil. V pondělí pak kluci chodí s upletenými žílami po vesnici a jako koledu dostanou vajíčko, čokoládu, penízek a mašličku na žílu.

Velikonoční tradicí je tedy chození o pomlázku. V Morašicích máme ještě dvě zachovalé tradice. Patří spíš do doby postní, ale já je mám s Velikonocemi spojené. Je to "chození o Mořenu" (známější asi jako Morena nebo Smrtolka). Na Smrtnou neděli obejdou děvčata celou vesnici a dům od domu zpívají písničku a kolébají přitom dřevěnou panenku, kterou nazdobily. Dostanou za to syrová vajíčka a peníze.

Druhou tradicí je hrkání. Od čtvrtku do soboty jezdí kluci po vesnici s hrkačem, místo zvonů. V sobotu ráno pak chodí dům od domu o "klapačku" a dostanou syrové vajíčka a peníze. 

Povězte nám na závěr ještě o vašem letním a zimním koníčku…

Letní je moje zahrádka. Miluji netřesky, mám jich kolem 60-70 druhů, možná víc, pořád nějaké dokupuji a objednávám. Jakmile je po Velikonocích, zahazuji voskovky, barvy, štětce a vrhám se na netřesky. Přesazuji, rozsazuji a zase přesazuji. Od dubna do září přesázím kolem 2000 netřesků. Nabízím je pak jako 2v1 na svatební jmenovky a zároveň dárečky pro svatební hosty, najdete mne na FB i IG. Tento letní koníček mi zabere opravdu veškerý volný čas od dubna do září.

Od září, nejpozději října, do Velikonoc se přesouvám na zimní koníček, což je malování kraslic. Nikdy jsem kraslice nemalovala, když je venku hezky, teplo a světlo. Mám to spojené s relaxem v zimě u svíčky, když je venku brzy tma. Myslím, že by mě to v létě ani nebavilo.