PŘÍPRAVY HUDEBNÍHO ARANŽMÁ PRO POŘAD STARDANCE BYCH PŘIROVNAL K PŮLROČNÍMU MARATONU, ŘÍKÁ HUDEBNÍK MARTIN KUMŽÁK
Martin Kumžák je hudebník, dirigent a hudební skladatel. Je spoluautorem muzikálů Hamlet a Galileo, na kterých spolupracoval s Jankem Ledeckým. Založil skupinu Pajky Pajk, která se zaměřuje na hudební doprovod různých interpretů v televizních pořadech, pevěckých a talentových soutěžích. Aktivně vede také orchestr Moondance Orchestra, který letos už po dvanácté hudebně provází pořad StarDance, aneb když hvězdy tančí.
Často Vás můžeme vidět na jednom pódiu se zpěvačkou Dashou. Jak vznikla vaše spolupráce a jak dlouho už trvá?
Naše spolupráce vznikla někdy před rokem 2000 na muzikálu Hamlet, kde jsme se potkali v roli interpretů. Pak jsme spolu začali chodit, později i žít. Dodnes jsme přátelé a velmi si rozumíme.
Jak jste se vlastně dostal k muzikálům?
Nejprve jsem byl osloven Richardem Hesem a skupinou Uno, někdy na začátku devadesátých let, po revoluci. Dělali jsme v Hudebním divadle Karlín West Side Story. S velkou kapelou to byly až Vlasy, a to bylo další památné období našeho mládí, protože ten obsah zcela vystihoval náš tehdejší život.
V kolika letech se u vás probudila láska k hudbě a jak se to projevovalo?
Řekl bych, že někdy kolem devátého roku. Chodil jsem zpívat do sboru, a pak jsem se snažil u mámy prosadit, abych mohl hrát na piano. Moje máma byla divadelní režisérka, tak mi to rozmlouvala se slovy, že to není dobrý nápad, ale já jsem se nenechal odradit.
Mohl byste zmínit okamžik, kdy jste se stal profesionálním muzikantem a povyprávět nám o svých hudebních začátcích?
Myslím, že první angažmá bylo od Petra Kotvalda, kdy jsme spolu šest let hráli, sjezdili jsme celou republiku i Slovensko. Zároveň jsem začal hrát za peníze s Milanem Svobodou a jeho Kontrabandem, což byla úplně nejlepší část mého mládí.
Kdybyste měl zmínit klíčové okamžiky ve vaší kariéře, které by to byly?
To, že jsem potkal Dášenku a důvěra mezi námi vydržela dodnes. Že moje máma byla režisérka a už jako malého mě brávala do divadla, díky tomu toto místo dodnes vnímám jako domácí prostředí. A taky to, že jsem u toho zůstal, protože jedna věc je nadchnout se a věnovat se tomu pár let, ale vydržet u této práce celý život je docela náročná záležitost. Každý, kdo to zná, tak ví, o čem mluvím. Proto jsem pyšný sám na sebe, že jsem to do dnešních dnů vydržel.
V televizi můžeme právě sledovat dvanáctý ročník taneční soutěže StarDance, kde tento pořad hudebně doprovázíte spolu s Moondance Orchestra. Mohl byste nám popsat, jak se vy osobně na tuto soutěž připravujete?
Nejprve se je třeba připravit na to, že se bude jednat o půlroční maraton. Někdy v červnu se vybírá hudba, pak se ten materiál musí nastříhat na minutu a půl, pak následuje schůzka se zpěváky, kdy nacházíme tóniny, a pak to celé píšu a dávám dohromady. Za každým dílem je neskutečně moc práce, a hlavně se jedná o přímé přenosy, takže všechno musí být dokonalé!
