PRÁCE S LIDSKÝMI OSTATKY MI NEVADÍ, ŘÍKÁ ARCHEOLOG STANISLAV MARTYČÁK
Kdo by neznal filmového hrdinu, archeologa Indiana Jonese, který na svých honbách za pokladem zažívá mnohá dobrodružství? V následujícím rozhovoru se dozvíte, jak moc se liší filmové pojetí od reality a co obnáší práce archeologa ve skutečnosti.
Stanislav Martyčák se narodil v Karviné, před čtyřmi lety se však přestěhoval do severních Čech, kde nyní pracuje jako archeolog ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. Ve volném čase se věnuje četbě, sběratelství a modelářství.
Pojí se dle tvého názoru archeologie s jistým dobrodružstvím?
A já se zeptám, co to je dobrodružství? Pokud je to odhalování nového, nepoznaného, tak pak ano. Asi jako každá lidská činnost má i archeologie svá rizika.
Je archeologie o hledání pokladů?
V minulosti tomu tak bylo asi častěji, ale i dnes se najdou převážně různí amatérští kopáči, co cíleně hledají nějaký ten poklad, a to třeba i za pomoci detektoru kovů. Ale nakonec nějaký hrnec s kopou mincí najde spíš někdo zcela náhodně. Neřku-li o něj rovnou nezakopne. Poklad také může být o hodnotě umělecké - zářným příkladem je slavná Věstonická venuše, která má materiální hodnotu snad nulovou, ale uměleckou, historickou či i tu vědeckou nevyčíslitelnou. Z hlediska vědy tak pokladem může být i něco zcela odlišného, něco, co zpravidla přináší nové poznání.
Proč ses rozhodl studovat právě archeologii?
Má to souvislost s mými zájmy, od mala mě zajímala historie, a navíc jsem byl knižní mol. Po dokončení střední školy jsem se proto rozhodl studovat obor archeologie na Slezské univerzitě v Opavě.
Lidé si často myslí, že archeologie je jen o práci se štětečkem. Jak je tomu tedy ve skutečnosti?
Tak to je asi největší mýtus. Ano, používáme i toto náčiní, ale archeologie je zdaleka více o práci s lopatou, rýčem, kolečkem, ba i krumpáčem, častá je taky práce s motyčkou. Vše je pak samozřejmě o praxi a situaci. Začišťuji-li nějakou stavbu či třeba hrob, můžu použít nakonec i ten štěteček či špachtli, u finální preparace je to dokonce nezbytné. Představte si ale, že se třeba potřebujete prokopat hrobovou jámou, která může mít klidně i přes půl metru a jejíž výplň je tvořena například humózní hlínou či jílovitou nebo výrazně štěrkovitou zeminou, to by štětečkem opravdu nebylo možné.
V mnoha případech se tedy jedná o fyzicky náročnou práci. Nečiní ti to jisté obtíže?
Jde spíše o to, jak je člověk zvyklý. Když jsem házel lopatou a vozil kolečka druhý měsíc v kuse, bylo to v pohodě, teď když je to víc nárazové, je to náročnější.
Nepochybně ses účastnil již mnoha výzkumů. Které považuješ za nejzajímavější?
Tak to je těžké říci, každý je něčím zajímavý. Rozhodně mě ale zaujal výzkum v Telči na vypuštěném Staroměstském rybníku, kde byla nalezena řada poměrně velkých dlážděných cest a velké množství obytných a hospodářských objektů. Dále mohylník náhodně odkrytý v Úhercích u Plzně. Pochopitelně výzkumy na Chotěbuzi či v Opavě - Kylešovicích. V Opavě vůbec jsem se účastnil několika zajímavých výzkumů. Rozhodně nemůžu opomenout Dvůr Králové nad Labem, kde jsme zachytili zajímavé požárové situace. Na mém současném pracovišti to pak byly výzkumy v Hrnčířské čtvrti a Panské ulici. Zajímavé ale byly třeba i nevelké výzkumy zámku v Doksech nebo poutního místa v Horní Polici.
Co pro tebe bylo nejvíce obohacující v případě výzkumu v archeologické lokalitě Chotěbuz-Podobora, kde se nachází významné pravěké i raně středověké památky?
Na
výzkumech v Chotěbuzi jsem pracoval několikrát. Poprvé to bylo během mé povinné
praxe na vysoké škole v roce 2006. Pak jsem zde poměrně často navštěvoval své
mladší kolegy a taky vedoucí výzkumu, s níž jsem se spřátelil. Vždy jsem
se tak mohl podívat, co je nového a popovídat si. Později jsem se zde vrátil,
když už jsem měl více zkušeností. V tomto období se zde zrovna dělal
předstihový záchranný výzkum. To jsem se dostal k výkopům jak
na akropoli, v příkopu, tak i na místo budoucího návštěvního centra. Zde
jsme pod vrstvou novodobého odpadu našli zbytky prvorepublikového bunkru -
řopíku a dále pod mocnými vrstvami náplav původní terén z doby fungování
hradiště, což pro mě bylo velmi zajímavé.
Podle čeho se stanovuje, že je daná lokalita vhodná k výzkumu?
Většina výzkumů jsou záchranné povahy, kdy dochází k nějakému narušení terénu, například při výstavbě nového domu či nějaké inženýrské sítě (kanalizace, vodovod, zemní elektrické vedení...). Buď danou lokalitu známe z dřívějška, nebo se jedná o obecně danou věc (historická jádra měst, hrady, zámky...), na základě čeho můžeme usuzovat, že se tam něco nacházet bude nebo naopak ne. Děláme taky různé rešerše, jako je práce s historickými mapami aj. Pochopitelně nemůžeme znát všechny oblasti, takže někdy můžeme být i překvapení, ale s tím se musí počítat. Dále máme řadu možností, jak zjišťovat, co se kde může nacházet, ať je to sledování vegetačních příznaků (nejčastěji letecky nebo i pomocí družicových snímků), povrchovým sběrem apod. Dále v menší míře existují i badatelské výzkumy, kdy se zpravidla dlouhodobě zkoumají určité lokality, například Břeclav - Pohansko či již zmíněná Chotěbuz-Podobora.
S jakými archeologickými nálezy ses během své praxe setkal?
Tak
těch byla celá řada. Nutno si ale uvědomit, že nálezy máme jak movité, tak
nemovité. K těm nemovitým náleží např. pozůstatky staveb, ale zkoumá se i
to, co se nachází pod zemí u existujících staveb, třeba jejich základy. Při
výzkumu či při následné stavební činnosti se pak nalezne celá řada těchto
situací. No a s movitými nálezy se setkáváme v mnohem větší míře.
Jedná se o věci, které nějak souvisí s lidskou činností. Asi nejčastěji se
jedná o odpad. Pochopitelně, ne vše se dochová. Hůře se například dochovají
dřevěné předměty z doby kamenné než ty před 500 lety a i s těmi je mnohdy
problém. Jedná se o celou řadu předmětů, které po svém upotřebení ztratily svůj
účel, například rozbité nádoby. V případě keramiky máme odpadu opravdu
hodně, jelikož se hojně vyráběla i užívala. Oproti tomu dnes máme spoustu
plastových či kovových předmětů, které prostě více vydrží a dají se lépe
umývat. Ono dostat nějakou mastnotu či připáleninu z pórovité neglazované
keramiky je prakticky nemožné. A to se nebavíme o rozkladných procesech, třeba
u mléka, které keramika ráda nasávala. Takže poměrně hodně nádobí vyhodili
prostě jen proto, že až neskutečně zapáchalo nebo bylo jinak znečištěné. Další
odpad vznikal třeba při konzumaci či zpracování masa, takže máme řadu kostí se stopami
po porcování. Na druhou stranu máme i dost stop po jejich dalším využití při
výrobě různých kostěných předmětů. Co se týče odpadu, nemusí se vždy jednat jen
o ten klasický, který vznikl běžnou spotřebou. Jedná se také o produkci
výrobní, při níž vznikaly ať již nějaké vedlejší odpadní produkty či zmetky. Například
v České Lípě máme asi metr mocná střepiště s neskutečným množstvím
keramických střepů. A jelikož je Českolipsko známo i pro svou sklářskou
produkci, tak se běžně setkávám i se sklářským odpadem, ten ale zpravidla bývá
mnohem mladšího data. Sám jsem měl spíše více štěstí nacházet odpad
z výroby než samotné vyrobené předměty. Při dobrých podmínkách ale též
můžeme nacházet například kůže či výrobky
z nich, například boty nebo jen jejich části, nejčastěji se jedná o ty
novověké. Člověk stejně jako dnes své věci ztrácel, takže takto můžeme nacházet
mince, přezky či jiné kovové části oděvu. Ale jsou zde pak i hroby, převážně
lidské, ale mohou být i zvířecí, kdy se nejčastěji jedná o psy, ale vyskytnou
se i jiná zvířata, často jde o stopy rituálů nebo sanitační opatření. Já jsem
se zatím za svou kariéru setkal jen s jedním takovým příkladem. Oproti
tomu na pohřebištích se pohybuji více. Krom klasických středověkých a novověkých
jsem se dostal též k několika pravěkým žárovým pohřebištím. V menší
míře se pak setkáváme při práci i s depoty, které souvisí se slovem deponování
či deponie, což znamená uložení předmětu nebo skupiny předmětů za účelem jeho
ukrytí zpravidla v kritické době, například za války či jiného neklidu,
načež tyto předměty nebyly svým majitelem později vyzvednuty. V neposlední
řádě nesmím také opomenout i náhle vzniklé situace.
Zmínil jsi, že většina předmětů, které nacházíte, jsou odpad nebo mají souvislost s pohřebním ritem či náhlými situacemi. Jak takové náhle vzniklé situace vypadaly?
Náhle vzniklé situace nejčastěji souvisí s požáry nebo třeba bitvami. Často se pak v takovém případě nachází věci, někdy i lidské ostatky, ve stavu, jak je daný okamžik zastihl, pokud tedy na daném místě nedošlo k nějakým zásadním odklízecím či vyčišťovacím pracím. Vzorovým příkladem takové situace jsou římské Pompeje - od toho se pak takové situace nazývají pompejskými.
Nečiní ti problémy manipulovat s lidskými ostatky?
Někdo se nerad kostí dotýká nebo se na ně dívá. Já ten problém nikdy neměl. Sám jsem kopal na několika pohřebištích, kde těch ostatků bylo i větší množství. Dokonce se tam někdy nacházely i zbytky vlasů. Jistěže k nim přistupuji s určitou úctou, ale nevidím v tom nic zvláštního, a to jsem byl i při vykopávání několika dětských ostatků včetně nemluvňat či "porodů" post mortem.
Nacházíte v hrobech kromě lidských ostatků i nějaké předměty?
Zde záleží, jaké kultuře a období hrob náležel a jaké byly pohřební zvyky. Máme tedy hroby žárové i kostrové, či dokonce symbolické. Můžeme na nich sledovat některé neetické prvky chování, například vykrádání či to, jak se měnila jejich výbava. Takže v některých hrobech můžeme najít celou řadu nádob i stopy po vybavení, a to včetně darů. Oproti tomu vyspělá křesťanská společnost má hroby na výbavu chudé, zpravidla se najde jen kování hrobů, součást oděvu, případně se mohou najít náboženské předměty, jako jsou růžence nebo poutní odznaky. Objevuje se i ženský šperk, ale prakticky chybí jiná posmrtná výbava, byť se někdy najdou i výjimky. Dokonce se můžou u mladších hrobů najít i zbytky papíru, nejčastěji se jedná o modlitební obrázky, takové situace nebyly zcela neobvyklé například v Olomouci-Floře. Co do žárových hrobů, ten nejzajímavější a pro mě i nejkrásnější náležející do období halštatu - tedy prvního užívání železa, jsem kopal v Úhercích u Plzně. Zde se dokonce našel i meč, ale zrovna u jeho objevení jsem nebyl. Oproti tomu u Opavy jsem kopal několik hrobů kultury lužických popelnicových polí, pro tu je typické využívání funerální keramiky, která je možná pohledově i hezká, ale jinak je její preparace "za trest", jelikož nebyla moc kvalitně vypálena. Má prostě charakter papírových bot pro nebožtíka.
Proměňují
se během let metody výzkumu?
Jistě.
I archeologická práce má svou historii a vývoj, a tak jsou třeba zajímavé zprávy
o tom, jak v 19. a začátkem 20. století zvládli za jeden den probádat
třeba i několik desítek mohyl za užití dost hrubých a diskutabilních metod
s výsledky ne zcela uspokojivými. Na druhou stranu máme z téže doby i
výzkumy pečlivě vedené, byť z nich třeba nemáme ta data, která bychom
získali dnes. Mnohá z nich ale prostě ani získána být nemohla, např. práce
s DNA či práce se satelitními snímky. Ale
kdo ví, jak nás budou hodnotit za 10, 20, 50 či 100 let? Nebo za půl
tisíciletí, kdy se budou zcela odborně bádat i situace dnes teprve vznikající, a
to třeba skládky. Dnešní výzkumy ani zdaleka nejsou jen o tom vykopat nějakou
situaci a zachránit nějaké předměty. Je to často o celé řadě převážně mimo oborových
analýz, a tedy o spolupráci s lidmi z jiných oborů. I samotné
technické možnosti se ovšem změnily. Zatímco práce s rýčem nebo lopatou je
pořád stejná, tak třeba taková fotografická dokumentace prošla neskutečným
vývojem. V minulosti jsme byli rádi i za pár fotografií, mnohdy různé
kvality. Později se pak začalo objevovat fotografické dokumentace více,
postupně převládla i barevná fotografie. No a dnes fotíme digitálně, kde hlavní
výhodou je, že můžeme fotografii rovnou zkontrolovat a rovněž se nemusíme
ohlížet na množství nafoceného materiálu, někdy ho proto může být až nadbytek.
Práce v muzeu je rozsáhlá, bohužel někdy se to neobejde bez hromady papírování a není to jen psaní nálezových zpráv a hlášení, která patří mezi ty stručnější, nicméně tomu se nedá vyhnout asi nikde. Dále je to práce s veřejností, která mě velice baví, byť se musím stále zdokonalovat a adaptovat se tomu, zda mám před sebou čtvrťáky či sedmáky, rodiny s dětmi, jen dospělé nebo seniory. Samozřejmě je zde i práce v terénu. Pro svou odbornou činnost jsem si nyní zvolil poměrně rozsáhlé téma zpracování kachlů z období středověku a raného novověku na Českolipsku. Konečným výsledkem této práce má být krom řady článků i řádná publikace s obsáhlým katalogem a výstava na toto téma, ale to ještě nějaký rok zabere. Rád se účastním i odborných konferencí, kde se má člověk možnost nejen seznámit s dalšími odborníky, ale navíc se mnohé dozvědět i přiučit.