NELAKOVAT NA RŮŽOVO ANI NESTRAŠIT, ALE MLUVIT TAK, JAK VĚCI JSOU, ŘÍKÁ GENERÁL PETR PAVEL, KANDIDÁT NA PREZIDENTA

armádní generál v.v. Ing. Petr Pavel, M. A.

Narodil se v roce 1961 v Plané u Mariánských Lázní. Ve 14 letech nastoupil na Vojenské gymnázium v Opavě, poté absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově a postgraduální studium zpravodajství na Vojenské akademii v Brně. Absolvoval také speciální kurzy na Vysoké štábní škole v Camberley, na Královské akademii obranných studií v Londýně a na King´s College London, získal titul Master of Arts. Vrcholem jeho vojenské kariéry bylo jmenování náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky v roce 2012 a následně, v roce 2015, zvolení předsedou Vojenského výboru NATO, nejvyšším vojenským představitelem Aliance. Během své služby obdržel řadu nejvyšších českých i mezinárodních vyznamenání a ocenění. Svůj volný čas nejraději tráví na motorce, chozením po horách, cestováním a na chalupě se svou manželkou a vnoučaty.

https://www.generalpavel.cz

Kdybyste měl několika větami charakterizovat sám sebe, ne jako politika, ale jako člověka, co byste o sobě řekl?

Tak to je to nejtěžší, co můžu udělat... Jako politik se charakterizovat nemůžu, protože se tak necítím, ale jako člověk se můžu charakterizovat asi tím, co jsem celý život dělal, tzn. práci, kterou jsem dělal, zaprvé schopnost pojmenovávat problémy pravými jmény, nechodit kolem horké kaše, ale hledat řešení, nelakovat na růžovo ani nestrašit, ale mluvit tak, jak věci jsou. Myslím si a to je taky důležité, že jsem byl vždycky zvyklý pracovat v týmu, takže ne jako solitér, ale spolupracovat s lidmi, kteří měli v řadě odborných věcí lepší přehled než já, mojí rolí bylo dát je dohromady, najít optimální řešení, přijmout rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. To bylo asi to, co jsem celý život dělal.

Českou republiku zřejmě čeká období plné krizí. Proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta v tak nelehké době?

Možná právě proto, že je tak nelehká. Kdyby byla lehká, tak bych neměl problém s tím, aby byl prezidentem kdokoliv jiný, protože bych neměl obavu, že to zvládne a že si tím projdeme snadno. Ale právě proto, že teď je těch krizí tolik a že vidím, jak současný prezident v podstatě už nefunguje a ten, kdo je dosud v průzkumech na prvním místě, tak toho jsem měl možnost vidět v praxi v covidové krizi i předtím a rozhodně bych si nepřál, aby člověk, který reprezentuje takové hodnoty nebo spíše nehodnoty, byl prezidentem země, ve které žiju a ve které žijí lidé, na kterých mi záleží. Vždycky, pokud mi na něčem záleželo, tak jsem se to snažil ovlivňovat, poněvadž mi opravdu není jedno, jakým směrem se tahle země bude ubírat. Tak jsem se rozhodl, že nebudu sedět s rukama založenými v klíně a že proto něco udělám. A to něco, co můžu udělat je kandidovat. A tak jsem se rozhodl, že to udělám!

V naší zemi je nyní docela hodně rozpolcená společnost. Jak byste se ji snažil sjednotit?

Já bych se ani tak moc nepokoušel sjednocovat, protože zaprvé naše veřejnost je docela háklivá a má averzi ke slovu sjednocování, lidé si chtějí zachovat tu možnost a svobodu mít rozdílné názory, což je naprosto správně. Já jsem se vždycky spíše snažil, i při těch rozdílných názorech, hledat to, co nás spojuje, což jsem dělal nejenom, když jsem byl ve funkcích tady u nás doma, ale hlavně, když jsem byl ve funkcích NATO, protože tam těch 30 zemí kolem stolu mělo vždycky rozdílné názory, dívali se na věci dost často hodně odlišně, měli svoje priority a mým úkolem bylo najít společnou platformu, na které se shodneme. A myslím si, že to stejné se dá použít i u nás doma, protože si můžeme myslet spoustu věcí o různých problémech, ale máme některé věci, na kterých se shodneme, nějaký společný jmenovatel, a to by asi mělo být rolí prezidenta, aby ty společné jmenovatele hledal.

Kdybyste se stal prezidentem, co byste udělal jako první?

Já jsem to říkal s jistou nadsázkou, že bych asi na Hradě jako první vyvětral, ale myslel jsem to trošku i v rozšířeném smyslu slova, protože to, co se tam dělo v posledních letech bylo opravdu naprostým překroucením smyslu prezidentského úřadu, protože prezidentský úřad nemůže být vykonáván tak, že lidi rozděluje, nemůže být vykonáván tak, že jim dává sérii špatných příkladů a nemůže být vykonáván tak, že lidmi vlastně pohrdá. Takže všechno, co jsem jmenoval bych samozřejmě v takovém případě dělal jinak a myslím si, že i kdyby se mi to hned od počátku nedařilo, tak by to bylo o mnoho lepší, než to, co je teď.

Který z panovníků či prezidentů je Vám názorově nejbližší a proč?

Asi bych úplně nechtěl zmiňovat panovníky, protože přece jen už žijeme v demokracii, tak bych nechtěl chodit někam do monarchií, byť třeba konstitučních, ale vlastně na druhou stranu možná ano... Kdybych měl zmínit tu roli toho spojovacího článku, tak třeba úžasně respektovatelnou roli hrála britská královna. Mně byla sympatická tím, že za celou dobu, co byla královnou, tak opravdu velice důsledně hájila zájmy království jako celku, že se nikdy nenechala strhnout k tomu, aby nějak komentovala politické dění a preferovala nějakou stranu, ale vždycky se snažila mluvit tak, aby to Brity dávalo dohromady, tedy víceméně hledání toho společného, co by ten národ mělo spojovat. Takže tohle určitě inspirativní je. A pokud jde o lídry, prezidenty v systémech parlamentních jakou jsme my, tak musím říct, že třeba ne úplně názorově, ale z hlediska výkonu funkce mi bylo velmi sympatické, jak to dělal Václav Havel, protože to bylo naprosto civilní. On si nepotrpěl na žádné velké procedury, na žádné velké pompézní akce, ale když chtěl něco vědět, tak si pozval odborníky, přišel ve vytahaném svetru a v trepkách a prostě se jenom ptal jak se věci mají, měl spoustu otázek a chtěl na ně slyšet odpovědi. A myslím si, že to je asi něco, co by se mělo zase vrátit, protože my nejsme země velikosti Spojených států ani významu, takže taková určitá pompéznost, která se občas objevuje kolem našeho prezidenta v dnešní době, včetně až přehnaného zajištění bezpečnosti mi přijde trochu zbytečná. Myslím si, že by naší republice velmi prospělo kdyby se prezident České republiky vrátil víc do podhradí a věnoval se tomu, že bude naslouchat lidem a účastnil se s nimi různých akcí, dozvěděl by se tak mnohem víc, než když bude sedět na Hradě nebo v Lánech.

V čem jste se současným prezidentem Milošem Zemanem zajedno a v čem se naopak názorově rozcházíte?

Já nevím, v čem jsme zajedno, možná v pohledu na Izrael, tam si myslím, že bychom se asi shodli, i když jeho přístup k Izraeli byl možná až příliš nekritický. Líbilo se mi, že v době, kdy jsem s ním měl ještě možnost jednat, tak měl Miloš Zeman opravdu velký přehled, ale v posledních letech už je to trochu jinak. A to v čem se rozcházíme... Já bych řekl, že toho je hodně, je to především přístup k tomu jak dělat politiku. Miloš Zeman ji vnímá jako naplnění své touhy věci řídit, mít je pod kontrolou a pokud možno rozdělovat tak, aby on z toho vyšel jako ten, kdo všechno řídí. Já si vždycky naopak nejenom myslel, ale také jsem podle toho konal, že není důležité, co si myslím já, ale jestli to k něčemu vede a jestli jsem v zájmu toho měl přiznat, že třeba má původní představa nebyla úplně dobrá, tak jsem to kdykoliv udělal, protože jsem si říkal, já nepotřebuji mít autorství myšlenky, mně jde o to, aby řešení fungovalo a na to bych se chtěl právě soustředit, pokud by to dopadlo.

Někteří lidé Vás označují za amerického agenta, jiní Vám vyčítají Vaše předlistopadové členství v KSČ. Jak to vnímáte? A jak byste chtěl tyto osoby získat na svou stranu?

Vůbec nejlepší je, že někteří moji kritici spojí obě tyto polohy, to, že jsem americký agent a ještě k tomu komunista a do toho ještě špión a protekční spratek, pokud možno. Vždycky budou lidé, kteří se na to budou dívat tahle a já nemám sebemenší snahu je přesvědčovat o opaku. Já jsem připraven kdykoliv znovu dát argumenty, které jsou nakonec i zveřejněné a dostupné, dát k nim můj komentář, ten se nijak nemění, protože na tom není co měnit a pokud si to někdo dokáže srovnat a dát si do kontrastu těch pět let před listopadem a třicet tři let po listopadu, tak v pořádku, když ne a bude to pro něho nepřekonatelná bariéra, pak nemá smysl takového člověka přesvědčovat. Takže já si říkám, je to jenom o tom, jak kdo k tomu bude chtít přistoupit, jak kdo bude chtít slyšet argumenty a nakonec si ten svůj názor utvořit podle svého jinak nemá smysl se s tím moc trápit.

Co v současnosti považujete za největší bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku?

Na tuhle otázku se těžko odpovídá, protože se na to můžeme dívat z pohledu toho, jak je hrozba závažná, jak je urgentní v čase, ale já si myslím, že asi tou největší hrozbou pro nás a teď nebudu říkat Rusko, Čínu nebo terorismus, je že budeme lhostejní k tomu, co se kolem nás děje a nebudeme schopni dostatečně reagovat na ty potencionální hrozby, ať už to bude Rusko nebo třeba ta Čína, prostě se necháme ukolíbat tím, že to je stejně jedno, on to stejně za nás někdo vyřeší, my na to nemáme žádný vliv... To je to nejhorší, co nás může potkat, v podstatě lhostejnost, apatie. Když si ty věci necháme takhle proklouzávat mezi prsty, tak se to nakonec obrátí proti nám, takže bych asi hodně apeloval na lidi, aby si uvědomili, že nejsme malou zemí, nejsme bezvýznamnou zemí a opravdu máme věci ve svých rukou a musíme s tím umět zodpovědně nakládat.

Zdroj: www.generalpavel.cz, podpisová karta generála Petra Pavla

Fotografie: archiv Ministerstva obrany, archiv NATO, foto z  WOOD Arény Ostravice