NA KARLOVI GOTTOVI JSEM OBDIVOVALA, JAK MOC SI VÁŽIL KAŽDÉHO SVÉHO FANOUŠKA, ŘÍKÁ MARTA VANČOVÁ

Marta Vančová je popová zpěvačka, moderátorka a lektorka zpěvu. V minulosti byla sboristkou Karla Gotta. Narodila se ve Frýdku-Místku, do osmnácti let bydlela v nedaleké obci Palkovice, poté se přestěhovala do Prahy. Nejlépe si odpočine v přírodě, kde může vypnout a načerpat energii. Mezi její známé písně patří například Jste můj život od autorky Sandry Vališové. Andělé tě podrží, která krásně boduje v internetovém hlasování HLASUJPRO.CZ, jejímiž autory jsou sourozenci Ronald a Sandra Vališovi, Křížek na krku nebo Na malém vršíčku, která je o její rodné vesničce. Těch písní je ale samozřejmě mnohem více.

Kdy jste začala zpívat?

Bylo to už ve školce. Nacvičovali jsme tanečky na besídky a přitom zpívali různé lidové písničky. Později jsem zjistila, že mě to k muzice táhne čím dál tím více, a tak jsem se účastnila všelijakých soutěží, kde hledali talenty. Dostala jsem se i do finále jedné prestižní soutěže v Jihlavě. V tom ročníku byla například i Iveta Bartošová, Jakub Smolík a mnoho dalších známých zpěváků. Tehdy jsme měly s Ivetou Bartošovou spát na jednom pokoji, ale nakonec se rozhodla, že přespí někde jinde. Těch soutěží jsem prošla opravdu hodně, v té době to byla docela luxusní záležitost, poněvadž výhrou byly třeba i zájezdy. Já jsem například v sedmnácti letech vycestovala do Sovětského svazu a viděla tak Moskvu či Leningrad, což byl pro mě obrovský zážitek. Dnes už je to zase trochu jinak, takový je život! Na přelomu osmnáctého a devatenáctého roku jsem se pak přestěhovala do Prahy. Impulzem byla jedna soutěž v Přerově, kterou jsem vyhrála a mimo jiné jsem se tam setkala s panem profesorem Janem Soumarem z Pražské konzervatoře, který mi tehdy řekl: ,,Holka, jestli chceš s tím talentem něco dělat, tak musíš do Prahy." Tenkrát to tak bylo, dnes už je to úplně jedno. Celý ten příběh byl samozřejmě mnohem košatější…

Opustit svou rodnou vesnici a přestěhovat se do hlavního města… Jak jste to tenkrát vnímala?

Samozřejmě, že jsem měla trochu obavy, ale v začátcích mi velmi pomohl pan profesor Jan Soumar, společně s jeho paní profesorkou Vlastičkou Mlejnkovou, kteří mě na Lidové konzervatoři v Praze vyučovali zpěvu. Díky nim jsem sehnala například i ubytování. Moc to pro mě znamenalo a vše tak šlo lépe. Bez slz se to neobešlo, to je jasné. Nebylo to pro mě vůbec jednoduché, bála jsem se, jak to všechno sama zvládnu, ale jak se říká, kdo neriskuje, nemá nic. A s odstupem času musím říci, že mi v té Praze šlo opravdu štěstí do karet. Pan profesor Soumar mě nejprve přemlouval, ať zkusím i dechovku, do té se mi ale jako mladé holce moc nechtělo. V té době se natáčely různé televizní pořady, jistě budete znát Sejdeme se na Vlachovce a nakonec jsem byla moc ráda, že jsem s nimi mohla pětkrát nebo šestkrát vystoupit a zazpívat si společně písničky od dechové kapely Moravanka, které jsem se mimochodem učila zpívat v Palkovicích se školním dechovým orchestrem Táboráček pod vedením Bohumila Hrnčárka z Kozlovic.

Co jste považovala za svůj první větší úspěch v kariéře?

Hudba je něco, bez čeho si neumím svůj život představit, proto jsem se snažila využít každé příležitosti. Neskutečně mě potěšilo, když jsem uspěla v konkurzu do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze, což bylo profesionální těleso a působení v něm se stalo mou prací. Jednalo se o estrádní kapelu vojenského uskupení, ale zpěvačky byly civilní. Téměř čtyři a půl roku jsem s nimi jezdila po celých Čechách a Slovensku, hráli jsme pro vojáky, ale třeba i pro prezidenta. Vystoupení vždy někdo moderoval, pamatuji si například na herce Honzu Čenského. Dostala jsem se s tímto uskupením i do zahraničí, třeba i do daleké Libye. V té době jsem si říkala, že je to už něco, přání živit se zpěvem se mi začalo plnit…

Kde jste vlastně všude studovala?

Studovala jsem zpěv na Lidové konzervatoři v Ostravě pod vedením pana profesora Josefa Frysčáka, a když jsem se pak přestěhovala do Prahy, tak jsem pokračovala ve studiu na Lidové konzervatoři právě pod vedením pana profesora Jana Soumara a paní profesorky Vlasty Mlejnkové, které jsem už zmiňovala. Studium na Lidové konzervatoři jsem dokončila, kde mě učily i velké hvězdy jako například Naďa Urbánková či Laďka Kozderková. Poté jsem zjistila, že se otevírá na Státní konzervatoři v Praze obor Populární zpěv. Tak jsem se přihlásila, zkoušky úspěšně složila a začala docházet k paní profesorce Lídě Nopové, která byla v minulosti také vokalistkou Karla Gotta. Krásně to na sebe navazovalo. A právě za Lídou Nopovou přišel kapelník Karla Gotta Pavel Větrovec, že potřebuje vokalistky. Proběhl konkurz a já jsem ho s mou kolegyní Pavlou Forstovou vyhrála. Bylo to opravdu štěstí a já jsem za to nesmírně vděčná! 

Talent nebo nekonečná píle? Co Vás více vystihuje?

Když to řeknu upřímně, tak jsem na sobě nemusela nějak zvlášť dřít, měla jsem to v sobě, akorát jsem se snažila neustále zdokonalovat.

Jaký je Váš pěvecký vzor?

Pocházím z Moravskoslezského kraje, takže se nikdo asi nebude divit, když vyslovím jméno Věra Špinarová, to byla opravdu paní zpěvačka, stejně jako třeba Hanka Zagorová. Uměly nejen překrásně zpívat, ale měly i srdce na správném místě, což je velmi důležité. Nestačí jen krásně zazpívat vokál, musí tam být něco, co ty lidi opravdu chytne za srdce.

Dělala jste sboristku Karlu Gottovi. Jak na to vzpomínáte?

Byla to krása, celoživotní zážitek! A moc mě mrzí, že mistr Karel Gott už není mezi námi, často na něho vzpomínám!

Jak jste se k práci sboristky u pana Karla Gotta dostala?

Lída Nopová, bývalá sboristka Karla Gotta začala vyučovat populární zpěv na konzervatoři, kde jsem studovala. Nastoupila jsem tehdy do druhého ročníku a pamatuji si, že přišel kapelník Pavel Větrovec, který sháněl pro Karla sboristky, a tak hledal nějaké talenty. Proběhl konkurz, který jsem vyhrála společně s kolegyní Pavlou Forstovou. Na konzervatoři jsme nejprve nazkoušeli skladbu v trojhlase od Beatles, a pak jsme za ním jeli do vily na Bertramku. Přijal nás se slovy: ,,Ahoj holky, udělejte si pohodlí, nechcete džus?" Taková hvězda a přitom tak pozorný. V té době žil ještě sám. Byla jsem šíleně nervózní, ale nakonec jsme to krásně zvládli a moc se mu skladba líbila.

Psal se rok 1989 a pro mě to bylo velmi zásadní období v životě, protože se udály dvě významné události. Vdala jsem se a také udělala konkurz na vokalistku Karla Gotta – Karel Gott Band pod vedením Pavla Větrovce. Má spolupráce trvala do roku 1997. A právě 14. července 1989 slavil Karel 50 let a já jsem byla společně se svým manželem na tuto oslavu pozvána. Byla to opravdu velkolepá akce a na ní vlastně započala má spolupráce s Karlem Gottem. Stát vedle něho na pódiu na Václavském náměstí, bylo pro mě něco nepopsatelného, velká odpovědnost, ale zároveň i radost. Tenkrát tam snad byly všechny hvězdy showbyznysu. Měl pozvané herce, umělce, zpěváky, byla tam i spousta novinářů. A já si tehdy připadala jako v Jiříkově vidění, protože holka z vesnice se najednou ocitla mezi spoustou velkých známých osobností a významných lidí z nejrůznějších odvětví, vzpomínám na to s dojetím. Byla to moje první obrovská akce v Praze a bylo to pro mě opravdu nezapomenutelné! 

Jak dlouho jste s panem Karlem Gottem zpívala a jak na něho jako na člověka vzpomínáte?

Zpívala jsem s ním devět let, do roku 1997. A jaký byl? Bylo pro něj moc důležité, aby všechno bylo perfektní, proto jsem se snažila vždy poctivě připravovat. Trénovala jsem, učila se texty, věnovala jsem tomu opravdu hodně času. Vážila jsem si na něm, že byl profesionál po všech stránkách. Byl lidský a na to co uměl, byl velmi skromný a přátelský. Po koncertu nás vždy pozval na nějaké dobré jídlo, třeba nám objednal i šampáňo, byl opravdu moc hodný. Kupoval nám dárky, na Vánoce jsem třeba dostala hodinky, nějaký šperk nebo i oblečení, dokázal odhadnout velikost halenky, což bylo neuvěřitelné!

S kým jste ještě zpívala?

Zpívala jsem třeba 3 roky jako sboristka s Helenkou Vondráčkovou nebo také v orchestru pana Václava Hybše, kde jsem se potkávala na jednom jevišti či šatnách s Karlem Hálou, Yvetou Simonovou, Marií Rottrovou, Milanem Drobným, Marcelou Holanovou, Jirkou Kornem a dalšími. Těch osobností bylo opravdu mnoho, není v mých silách zmínit všechny. S některými z nich byla i příležitost si popovídat, ráda na to vzpomínám. Zpívat s tak velkým orchestrem pro mě byla nová krásná zkušenost a já jsem za ni moc vděčná, stejně jako za vše ostatní, čím jsem si v životě prošla. 

Jak jste se dostala do TV Šlágr?

Byla to moje iniciativa. Měla jsem své autorské písničky, připravené coververze a také písničky vánoční a hledala jsem příležitost, kde je uplatnit. A tak jsem napsala panu Peterkovi do TV Šlágr, že bych měla zájem o spolupráci. Vše dobře dopadlo a já jsem poprvé vystoupila ve vánočním pořadu na TV Šlágr v roce 2012 s mými vánočními písničkami, se kterými jsem vystupovala už předtím po celé České republice. V červnu 2013 jsem pak divákům představila mé první 2CD+2DVD s názvem Dům pro má přání a ke konci roku 2013 mé úspěšné vánoční CD+DVD s názvem Andělské zvony a postupně přibývala i další alba, přibývalo i posluchačů a mám radost, že dnes jich je už tolik. Na TV Šlágr zpívám písničky autorské, které pro mě píší skvělí lidé, ale i převzaté, takže můj repertoár je opravdu pestrý. Jsem vděčná, že TV Šlágr vznikla pod vedením pana Peterky a dělá tolika lidem radost. Těší mě, že se můžu s lidmi setkávat a že si chtějí společně se mnou tyto písničky zazpívat. Myslím si, že si na Šlágru každý najde své – lidové písničky, populární, country… A komu se to zrovna nelíbí, tak přepne!

Kde Vás lidé můžou slyšet naživo?

Nedávno jsem dostala příležitost vystoupit v Rakousku, a tak jsem si zazpívala ve Vídni pro krajany na jednom moc příjemném programu. Ale dělám i kratší vystoupení například pro firemní společnosti, zpívám na oslavách, ale to jen výjimečně. Jsem také součástí různých programů na náměstích ve městech či obcích. Mívám i vánoční vystoupení pro rodiny s dětmi a nejen vánoční. Opravdu je to pestré a také záleží na tom, kam dostanu pozvání. No a s TV Šlágr vystupuji po celé České republice i Slovensku. Zpívala jsem také na Zavírání moře v Chorvatsku a bylo to úžasné! Pokud byste měli zájem, můžete mi napsat na email: martavancova@seznam.cz.

Co pro Vás znamená vystoupit na pódium?

Nepopsatelně moc, vidět ty rozzářené oči a fanoušky, kterým se má hudba líbí je prostě nejvíc. Na internetu teď probíhá anketa HLASUJPRO.CZ, kde jsem během půl roku vyletěla na krásné třetí místo, moc si toho vážím! Jestli Vás to zajímá, tak se podívejte. Moderuji písničky na přání v pořadu Dnes máte svůj den, kdy přes televizní obrazovku předávám lidem gratulace, zároveň mám tak přehled, které písničky se řadí mezi ty nejoblíbenější a nejposlouchanější. 

Vybíráte si sama, které písně budou coververzemi?

Ano, musí mě ta píseň zaujmout. V tom Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze jsem se seznámila s mým dlouholetým kamarádem a skvělým klavíristou Jirkou Toufarem, který už v té době pro mě začal psát písničky. Jsem moc ráda, že pro mě skladby skládá, aranžuje a rovněž je u něj i můžu natáčet ve studiu. Oceňuji, že tam mám dostatek prostoru a klidu, což je pro mě nesmírně důležité.

Kterou vlastní píseň máte nejraději?

Je jich hodně, ale lidé teď mají oblíbenou Andělé tě podrží a mně se také moc líbí, protože věřím v jejich sílu. Andělé nám pomáhají v každé chvíli, jen my to někdy neposloucháme a dojde nám to třeba až později. Ale i písnička Křížek na krku je hodně žádaná.

Co byste poradila člověku, který by si chtěl jít za hudebním snem stejně jako vy?

Pokud máte talent, protože bez něho to asi nepůjde, tak se řiďte hlavně srdcem. Dle mého názoru v tom nesmí být kalkul, protože pak se to začne většinou ubírat jinou cestou, než byste si přáli. Lidi to většinou poznají. Jak už jsem říkala, Karel Gott odzpíval koncert, a pak podepisoval a podepisoval, i když fronta byla jako hrom, ale on si vážil každého fanouška, a tak by to mělo být.

A jak vnímáte popularitu vy?

Mě to stále baví! Někdo se možná cítí po koncertě vyčerpaně, ale já to mám přesně naopak. Jsem vděčná, že mám manžela, který mě podporuje, jezdí všude se mnou a fandí mi. Má taky cit pro hudbu, takže je skvělé, když se to všechno v životě tak potká.

A myšlenka na závěr?

Ne vždy máme na růžích ustláno, ale důležité je, abychom k životu přistupovali pozitivně a snažili se kráčet s optimismem a dobrou náladou. V podstatě je to takový kruh, když vystupuji a zpívám, tak se lidem snažím předat pozitivní energii ze sebe směrem k nim a oni ji předávají zase na oplátku mně.