KOUŠOU SAMOZŘEJMĚ I PSI, CO ŠTĚKAJÍ, ŘÍKÁ VETERINÁŘKA JARMILA LENERTOVÁ

14.01.2021

,,Oči zvířete mají schopnost mluvit tím nejkrásnějším jazykem na světě." (Martin Buber)


Narodila se v Ostravě a považuje se za Ostraváka tělem i duší, před pěti lety se však přestěhovala se svým přítelem na Hukvaldy, kde se společně věnují chovatelské stanici německých ovčáků Hukenswald. Vystudovala šestileté studium na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, což je vlastně jediná veterinární vysoká škola v České republice. Nyní pracuje jako zvěrolékařka v ordinaci MVDr. Lakomého v Kopřivnici. Její práce je jejím koníčkem. Krom čtyř německých ovčáků pečuje ve svém volném čase ještě o papoušky, králíka a dvě vodní želvy. Baví ji sportovní kynologie. Nyní ji však velmi zaměstnávají její dva malí synové, takže na další zájmy moc času nezbývá.

https://www.veterina-koprivnice.cz 

https://www.facebook.com/hukenswald/


Představte si, že jste večer na zahradě a najednou si všimnete pochodující želvy. Vezmete ji do rukou, ale želva se samozřejmě stáhne do krunýře. Později zjistíte, že se jedná o docela velkou sladkovodní želvu nádhernou, pro kterou jsou typické červené skvrny na bocích hlavy, zploštělejší krunýř, ostré drápy a plovací blány mezi prsty. Co teď s ní? Kam ji mám na noc dát? Je lepší, aby byla ve vodě nebo na suchu? Čím ji mám nakrmit? Komu asi patří? A tak mě napadne, že nasdílím příspěvek na facebook, zda ji někdo nepostrádá. Po chvilce se objeví komentář: "Zavezte ji na přehradu Olešnou, tam je těch želv už spousta."

Nechápu, že to může někdo myslet vážně a druhý den vyrazím se zvířetem k veterináři. Po odborném vyšetření byl této želvě nalezen v tlamě rybářský háček, díky kterému by byla ve volné přírodě odsouzena k úhynu, nebyla by totiž schopná přijímat potravu. Nyní má želva Ludmila nový domov. Bydlí společně se svým želvím kamarádem u hodných lidí, kteří jim vybudovali jezírko u svého rodinného domu.


Proč už se v České republice nesmí prodávat želvy nádherné? A jaké jsou důsledky toho, že je lidé vypouštějí do volné přírody?

Od roku 2016 platí v České republice nařízení Evropské Unie, které uvádí seznam invazivních nepůvodních druhů ohrožující přirozenou faunu a floru. Na tomto seznamu se nachází i želva nádherná. Na základě tohoto nařízení se vyjmenované invazivní druhy nesmí dovážet do EU, uvádět na trh apod. Želva nádherná pochází z Ameriky, Česká republika pro ni není původním domovem, a proto výskyt těchto želv ve volné přírodě není žádoucí. Jediným původním druhem vodní želvy v ČR je vzácná želva bahenní. Želva nádherná se do volné přírody nejčastěji dostane cíleným vypuštěním, kdy z malé nenáročné želvičky vyroste velká želva náročná na velikost a údržbu akvária. Často se také stává, že majiteli uteče ze zahradního jezírka, které není zabezpečeno. Želva nádherná ve volné přírodě způsobuje škody například tím, že se živí rybím plůdkem, ničí snůšky vajec vodních ptáků a jako dravec okusuje a zraňuje ryby. Jako nepůvodní živočišný druh může přenášet infekční onemocnění, které je rizikem pro domácí živočichy.

Jak by se měl člověk ideálně zachovat, když nalezne nějaké zvíře?

Záleží, o jaké zvíře se jedná. Obecně platí, že nejlepší je kontaktovat veterináře, městskou policii, záchranné stanice pro volně žijící živočichy či různé záchranářské spolky.

Proč ses rozhodla stát zrovna veterinářkou?

Když jsem byla malá holka, tak jsem se ráda starala o naše psy a vždy jsem se těšila, až s nimi půjdeme na veterinu. Od dětství mě zvířata fascinovala a měla jsem k nim velký vztah. To, čím chci v budoucnu být, jsem věděla už ve čtvrté třídě základní školy. No, a povedlo se...

S kterými zvířecími pacienty se dostáváš nejčastěji do kontaktu?

Nejčastějšími návštěvníky naší ordinace jsou samozřejmě psi a poté i kočky. V poslední době přibývá králičích a morčecích pacientů. Sem tam se objeví nějaký ten křeček, potkan, fretka, ježek, činčila, osmák, papoušek, želva, agama, had, slepice nebo holub.

Jaké nejzajímavější zvíře jsi ošetřovala a co mu bylo?

Pro mě osobně je každý pacient zajímavý. Asi vás zklamu, ale lva, tygra, pumu apod. jsem v ordinaci zatím neměla. Ráda ale vzpomínám třeba na majestátného bernardýna, který si to napochodoval do ordinace s pro ně typickým soudkem na krku. Přišel na každoroční vakcinaci.

A co tvá praxe u exotických zvířat v Ostravské Zoo? Jaké to bylo?

V šestém ročníku vysoké školy jsem během státnicového bloku zaměřeného na nemoci exotických zvířat, plazů, ptáků a drobných savců absolvovala v Ostravské Zoo čtrnáctidenní terénní praxi. Bylo to skvělé odreagování od klasického studijního stresu. V osm hodin ráno byl vždy sraz u brány s veterinárním lékařem. Pak jsme spolu během dopoledne objížděli ve vozítku pacienty. Prodiskutovávaly se různé problémy s ošetřovateli, konzultovala se léčba apod. Mohla jsem si tak vyzkoušet práci v absolutně odlišném prostředí a atmosféře, než je klasická veterinární ordinace. Z praktických úkonů, na které si vzpomínám, bylo odčervování koťat rysů, uspávání a sonografické vyšetření samice kočkodana, zda je březí, ošetření ptáků antiparazitiky, kontrola medvěda, kterému bohužel selhávaly ledviny, ošetření slona indického se zánětem kožní kapsy kolem jednoho klu, čipování krysy obláčkové nebo ošetření korálovky se zadrženým vejcem v kloace. Léčba exotických zvířat se v mnohém liší od "klasické léčby" psů či koček. Hlavně tedy po praktické stránce, např. takový tygr si asi těžko nechá každý den čistit uši nebo ošetřovat poraněnou nohu. Veterinární lékaři, kteří se více zajímají o tuto problematiku, se musí v tomto oboru dále vzdělávat a specializovat se.

Jak většinou zvířata reagují na "bílý plášť?

Bílý plášť je fenomén humánní medicíny. Ve veterině hodně nepraktická pomůcka, bílé oblečení se rychle špiní a práce se zvířátky není kolikrát zrovna nejčistší a převlékat se po každém ošetřeném pacientovi? Proto u nás v ordinaci v bílém vůbec nechodíme, v módě jsou oděvy různých barev. Mně se nejvíce líbí haleny se vzorem a motivem zvířátek. Navíc, onen ,,bílý plášť" nezpůsobuje děs v očích jen u lidí. Jako veterinář opravdu nestojím o to, abych si zvířecího pacienta vyděsila hned při prvním pohledu na mou osobu. Čím je zvíře vystresovanější, tím je následné vyšetření a ošetření komplikovanější.

Jaké diagnostické přístroje využívá veterinární lékař ke své práci nejčastěji?

Jejda, toho je. Každému se asi hned vybaví fonendoskop, který slouží k vyšetření srdce, plic či při sledování střevních pohybů, dále například teploměr, mikroskop, rentgen nebo otoskop, kterým se vyšetřují uši. Zajímavý je také ultrasonografický přístroj či hematologické a biochemické analyzátory a mnoho mnoho dalších zařízení...

Jak moc je pro veterináře obtížné poznat, co zvíře trápí? Myslíš, že mají veterináři svou práci ztíženou tím, že jim zvířata neumí sdělit své pocity?

Obtížné je to hlavně ze začátku, než začínající veterinář získá potřebnou praxi. S počtem pacientů, kteří nám "projdou rukama", roste i schopnost se na zvíře navázat a číst řeč těla, která taky hodně napoví. Extrémně důležitá je i komunikace s majitelem a sepsání správné anamnézy. Čím je majitel všímavější a má se zvířetem vybudovaný hezký vztah, tím jsou od něj získané informace prospěšnější a lépe nasměřují na problém, který zvíře trápí. Samozřejmě jsou ve veterině celkem běžné situace, kdy se do ordinace dostaví majitelé s nevychovaným, nezvladatelným, vystresovaným zvířetem, které je pak obtížně vyšetřitelné - a to je pak teprve náročná situace. Jinak nesouhlasím s tvrzením, že zvíře neumí sdělit své pocity. Právě, že umí!

Je pro práci veterinárního lékaře důležité, aby se neustále celoživotně vzdělával?

Samozřejmě! Pokud chcete být dobrým veterinářem, tak to bez celoživotního vzdělávání prostě nepůjde! Veterinární lékařství je rychle se rozvíjející obor, takže nové poznatky, léčebné metody, postupy a možnosti přibývají rychlostí blesku.

Z jakého důvodu míří lidé se svými zvířecími mazlíčky k veterináři nejčastěji?

Většinou se jedná o vakcinace, zdravotní problémy, např. zvracení, průjmy, kulhání, kožní problémy, ztížené porody nebo nádorová onemocnění, úrazy či preventivní vyšetření.

Navštěvuješ někdy zvířata v jejich přirozeném prostředí? Kde a kvůli čemu nejčastěji? Někdy ano, ale upřímně nerada. Momentálně jen, když se jedná o prohlídky, vakcinace a čipování vrhů štěňat nebo eutanázie. Atmosféra veterinární ordinace je velkou výhodou, zvířata ze mě mají větší respekt, snáze se nechají vyšetřit. Několikrát se mi stalo, že se zvířetem v domácím prostředí "nebyla vůbec řeč", pes zaleze do boudy a nenechá se vytáhnout nebo jej majitel nahání hodinu po zahradě. Výjimkou nejsou ani agresivní reakce ze strany zvířete, které si doma více věří a bere mě jako vetřelce a ne jako veterináře. Navíc vyšetření a ošetření v ordinaci je vždy provedeno důkladněji a na vyšší odborné úrovni než v terénních podmínkách. Podotýkám, že nedělám praxi velkých zvířat - přežvýkavci nebo koně, u kterých většina ošetření probíhá samozřejmě v terénu.

Z kterých zvířat máš během ošetřování největší respekt? Je pravda, že pes, který štěká, nekouše?

V ordinaci mě kousla zatím jen fretka a taky jsem schytala pár škrábanců od koček. Vysoce rizikové je stříhání drápků u malých plemen psů, ale zatím se mi povedlo vždy uhnout včas. Koušou samozřejmě i ti, co štěkají. Největší respekt mám ze zvířat, kde nevěřím majiteli, že má své zvíře pod kontrolou a zvládá ho. Zvířat se veterinář nemůže bát, ale musí umět předvídat a dbát na určitou bezpečnost práce. Není naší povinností ošetřovat zvíře na úkor svého vlastního zdraví.

Jak prožíváš, když musíš u nějakého zvířete provést eutanázii? Je ti to líto?

Tahle otázka musela padnout, to je jasné. Upřímně jsem ji mezi otázkami čekala na předních místech. Je to jedna z hlavních věcí, na kterou se mě každý ptá, když si chce povídat o mé práci. Proto tuhle otázku nemám ráda, nevím, jak na ni odpovídat, abych odpověděla upřímně a byla správně pochopena. Eutanázie bohužel patří k poměrně častým úkonům v ordinaci. Po těch několika letech praxe ji tudíž moc neprožívám, prožívat ji v podstatě ani nemůžu. Samozřejmě, že je mi každého zvířátka líto a eutanázii neprovádím ráda. Na druhou stranu bych ale nemohla dělat svoji práci, která je už tak psychicky náročná. Veterinář si v tomhle musí udržovat od pacientů určitý odstup, jinak by se zbláznil! Je ale třeba říct, že bych nikdy neutratila zdravé zvíře. K bezdůvodné eutanázii mě nikdy nikdo nepřinutí! Důvodem pro eutanázii je ukončení trápení zvířete, nevyléčitelná nemoc, vysoký věk, kdy další přežívání je spojeno s utrpením zvířete, tak je to definováno i zákonem.

Setkala ses během své praxe s něčím překvapivým?

Ano, stává se to poměrně často! Tím, že veterinární lékař v podstatě pracuje se zvířaty a jejich majiteli a jedná se kromě medicíny i o vše kolem, tj. o finance, rodinné zázemí klientů, časové možnosti atd. atd., nestačí se kolikrát člověk opravdu divit. Obecně by se dalo z mého pohledu i říct, že je práce veterinárního lékaře velice překvapivé a kuriózní zaměstnání. Nevím, co je to nudit se v práci. Stereotyp u nás v ordinaci neznáme.

Co potřebuje zvíře, aby bylo šťastné?

Majitele, který, když si ho pořídí, mu dokáže poskytnout co nejvíce z jeho přirozených potřeb. Konkrétně na příkladu psa. Když si někdo pořídí psa, měl by automaticky počítat, že za něho bude mít zodpovědnost a bude se o něho muset starat. Měl by mu být ochotný věnovat podstatnou část svého volného času, umět ho správně vychovat a investovat do jeho celkové péče čas i nějaké ty peníze. A samozřejmě si s ním rozumět a mít vybudovaný vzájemný kamarádský vztah. Možná to všechno zní jako samozřejmost, realita je ale bohužel často jiná...