FRANTA UHER Z LANŽHOTA: DÍKY MORAVANCE JSEM SE DOSTAL DO VELKÉHO SVĚTA
Franta Uher je multiinstrumentalistou (housle, kytara, baskytara, bicí,…), ale taktéž moderátorem, imitátorem a zpěvákem. Profesionální kariéru zahájil v roce 1986, když začal vystupovat s Moravankou. Poté spolupracoval i s řadou dalších kapel. Známá je jeho spolupráce nejenom s rozhlasem, ale také s Českou televizí, pro kterou natočil několik zábavných pořadů. Nyní můžete Frantu Uhra vidět nejčastěji na TV Šlágr, kde pro diváky připravuje různé hudebně zábavné pořady.
Franta je typickým
lanžhotským patriotem a jak sám s oblibou říká: ,,Projel jsem veliký
kus světa, včetně Ameriky a Kanady, ale nejradši su doma mezi svojíma."
Povězte nám na úvod něco o sobě…
Narodil jsem se na jižní
Moravě, ve Valticích, protože v té době ještě nebyla v Břeclavi
porodnice. Vyrůstal jsem v Lanžhotě, což je podlužácké městečko, dříve
dědinka, v učitelské rodině. Moje maminka byla učitelka, ségra učitelka… Tatínek
byl zase nadaný v jiném směru, takže jsem po nich zdědil určitý talent na
zpívání, na šaškování, až se nakonec stal koníček mou profesí. Dědina,
v které jsem vyrůstal byla velmi zpěvná, člověk tam často slýchával
cimbálové muziky a protože se mi to moc líbilo, tak jsem sám začal chodit na
husličky. I bigbít jsem později hrával a dosáhl v něm určitých met.
Zlomovým okamžikem byl pak pro mě nástup do Moravanky, díky které jsem se
v mých necelých 22 letech dostal do velkého světa. Tehdy jsem byl mladý ušatý
kluk, váhu jsem měl poloviční jak teď. (smích) Umění se věnuji doteď a snad mi
to vydrží až do důchodu, i když nám to Jurečka neustále posouvá. (smích)
V mé profesi se stejně do důchodu neodchází, takže dokud mě nohy udrží a
budu moct stát u mikrofonu, popřípadě sedět, tak bych chtěl lidi bavit!
Vzpomínáte si na svoje úplně první vystoupení?
Jak už jsem říkal, moje maminka byla učitelka, a tak mě už ve třech letech postavila na pódium. Uměl jsem trošičku zpívat Když jsem byl malušký pacholíček, stoupl mi koníček na malíček… a také jsem se snažil předvádět slovácký verbuňk, který je organizací UNESCO zapsán na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.
Pocházíte z učitelské rodiny. Uvažoval jste někdy nad tím, že byste se také vydal touto cestou?
Ó, to nevím! Na základní škole na mě maminka ještě dohlédla, ale později už ne… Nastoupil jsem na průmyslovou školu v Břeclavi, obor automobilový a stal se ze mě docela lajdák a ani jsem se moc dobře neučil. Dějepis a občanská nauka mě bavily, ale když začaly technické předměty, tak jsem byl mnohdy v koncích. Učitelé mě už znali a spolužáci jen čekali, co ze mě zase vypadne. Když se měl odevzdávat domácí úkol, tak mi učitelé už dopředu říkali: ,,Uhře, ne že se budete zase vymlouvat, že vám výkres sežral pes nebo koza." Jako mladý jsem byl velmi hyperaktivní, rád jsem hrál fotbal a neustále něco vymýšlel s klukama. Já jsem byl Vinnetou asi do 18 roků, nosil jsem ušanku, abych měl dlouhé vlasy a dělal jsem podobné blbiny.
Říkáte o sobě, že jste lidový vypravěč. Považujete někoho za svůj vzor?
Díky Moravance jsem se
poznal s panem Menšíkem, což pro mě byla obrovská zkušenost. Za minulého
režimu jsem s ním natočil několik silvestrovských pořadů. Někteří lidé mi
pak začali říkat "druhý Menšík", beru to s nadsázkou, ale na druhou stranu
si toho moc vážím. Asi mi byl shůry dán nějaký ten talent na muziku, vyprávění
a bavení lidí. Těch lidových vypravěčů už na jižní Moravě moc není, jsem
v podstatě jediný, kdo se tímto živí. Pro někoho jsem lidový vypravěč, pro
jiné zase bavič nebo šašek.
Co považujete na své práci za nejobtížnější?
Jak teď pořád píšu nějaké ty scénáře a točím pořady, a to jak u nás, tak na Slovensku, tak mám teď největší problém, jak stárnu, holt šedesátka na krku, že mám hlavu jak trychtýř. Mám spoustu nápadů, myšlenek, vtipů, povídek… a teď ta voda pomyslně přeteče přes ten trychtýř! (smích) Jó, to vás v žádné škole nenaučí, to prostě musíte nasbírat zkušenosti během života.
Jak se na vaše vystoupení připravujete?
Je potřeba si uvědomit,
kde budu vystupovat a někdy si k tomu dohledávám i určité podrobnosti či
zajímavosti, včetně historie o daném městečku nebo dědině.
Jak vzpomínáte na vaše působení v kapele Moravanka?
Když jsem v roce
1986 začal vystupovat s Moravankou, tak to v té době byla světová
kapela, s kterou jsme procestovali půl světa. Moravanka, Karel Gott a
možná ještě Janáčkové kvarteto byly devizy kultury v tehdejším
Československu. S touto kapelou mám prožité strašně moc, jelikož jsem tam
dělal jak vypravěče, tak potom i zpěváka. Za těch 22 roků mám samozřejmě
spoustu zážitků a některé se nedají doteď publikovat. Pro TV Šlágr připravuji
úspěšný pořad Koštování a poslední dva pořady jsem věnoval právě Moravance. Měl
jsem tam pozvaného i hosta Jana Slabáka, samotného kapelníka, z této
kapely, tak jsme společně zavzpomínali. Jak už jsem říkal, jezdili jsme hodně
po světě, byli jsme tehdy reprezentantem Československa, v zákulisí to ale
bylo samozřejmě trochu jiné. Nebyl pro nás problém udělat požární útok na
hotelu nebo jezdit s křesly po parkovišti. (smích) Vzpomínám si, že
jedenkrát jsme měli točit takový velký zábavný pořad, ale to jsme ještě nebyli
moc známí. Honza Slabák přizval ke spolupráci takového mladého kluka, který
hrál na trombon, ale nepřijel na generální zkoušku, a tak kapelník řekl:
,,Franto, to je jedno, vem si tady trombon a dělej, že hraješ." Bylo to na
playback, jednalo se o velmi těžkou skladbu a já se tam začal nakrúcat a
celkově se předvádět. Bylo tam asi dvacet kapel a všichni ti muzikanti jen
zírali a po vystoupení nadšeně tleskali. A když jsem pak procházel sálem, tak
nadešla moje chvíle, kdy jsem jim řekl: ,,Kdybyste se učili, taky byste tak
hráli." Ta největší legrace však byla, že až došlo na to veřejné vystoupení a
ten mladý nadaný kluk to na ten trombon opravdu odehrál, tak mu pak říkali, že
to nebylo špatné, ale ten předtím byl lepší. (smích) Když jsme točili třeba nějaký pořad, tak jsme byli osm hodin
v primetime. Tehdy byly tři televizní kanály plus jeden před barákem.
(smích) Takže, když jsme pak
na druhý den vyšli ven, tak nás každý znal. Nebylo to jak dnes, nebyly
počítače, nebyly mobily, všichni se dívali na televizu.
Proč jste vlastně z Moravanky odešel?
Později jsem měl už čím dál tím více vlastních vystoupení a nešlo to zkombinovat. A pořád řešit jestli můžu nebo nemůžu, protože začaly přicházet i různé nabídky na moderování pořadů atd. A tak jsme se nakonec dohodli nebo vlastně mírně nedohodli, protože kapelník mě moc nechtěl pustit. Musel jsem si zkrátka vybrat, všechno bych nestíhal. Nicméně jsme se dál potkávali, protože jsem například moderoval festivaly, kde Moravanka hrála. A nakonec se uzavřel kruh, protože dva roky zpátky, jsem se do Moravanky, v závěru jejich kariéry vrátil. U příležitosti jejich padesátileté kariéry jsme natočili nějaké písničky a klipy. Musím přiznat, že jsem u toho měl slzu v oku.
Často napodobujete hlasy známých osobností. Je to spíše o talentu nebo se tomu dá naučit?
Nějaký ten talent na to
musíte určitě mít! Ze začátku jsem trénoval hodně, hlavně v době, kdy jsem
se dostal k natáčení různých zábavných pořadů. Učil jsem se třeba slovenského
politika Vladimíra Mečiara, ale i spoustu dalších. Někteří šli líp, někteří
hůř! Potkával jsem se i s Vaškem Faltusem či Zdeňkem Izerem, kteří mě tenkrát
chtěli zvát i do dalších pořadů, ale já moc nemohl, protože kapelník Moravanky
mě nechtěl pouštět. Některé hlasy musíte opravdu natrénovat, u pana Sováka to
musíte třeba různě položit. Začínal jsem s knížkou Zdeňka Galušky – Slovácko
sa súdí, Slovácko sa nesúdí, a tam jsem přeskakoval z hlasu na hlas do
takové míry, až jsem měl někdy pocit, že mluví dva naráz. (smích)
Máte za sebou bohaté zkušenosti z hlediska vystupování v televizi. Co se podle Vás v průběhu let z hlediska televizní zábavy nejvíce změnilo?
Dneska je těch platforem šíleně moc. Když jste točili pro rozhlas nebo televizi dříve, tak to slyšel či viděl skoro každý, dnes už je tomu jinak. Mladší se na televizi nedívají skoro vůbec, to vidím na své dcerce. Ale kdo chce, tak ten si to najde. Hodně teď vystupuji na TV Šlágr, kde se připomínají věci, o které už jinde není takový zájem. Takže TV Šlágr všechna čest a komu se program nelíbí, tak ten ho přepne.
A co nejvíce pobaví Vás jako lidového vypravěče a baviče?
Já si nejvíce odpočinu,
když praská oheň v krbu, nebo když jsem venku s kamarády a zpíváme,
případně si něco vyprávíme. Inklinuji opravdu k tomu Menšíkovi, mít kolem
sebe lidi a povídat si. Nedá se to naučit, to člověk v sobě musí mít. Když
byla dcerka malá, tak jsem jí hrával pohádky a přitom používal různé hlasy.
Mluvené slovo a živý kontakt je pro mě víc než něco zprostředkovaného.
V dřívějších dobách se sedělo, třeba dralo peří a přitom vykládalo a
vykládalo. Jsem dost retro, takže mě by se líbilo, kdyby si lidé zase více
vykládali a méně koukali do mobilu. Samozřejmě, že musím umět pracovat i
s těmi moderními technologiemi, třeba v rádiu by to jinak nešlo, ale
sedět u toho pořád, to ne! To vůbec! Daleko lepší je špekáček, písnička,
kytara, sklep a víno…
