EVI TOMEČKOVÁ Z MASTERCHEF: V ŽIVOTĚ JE POTŘEBA PŘIJÍMAT JAKÉKOLIV VÝZVY

Jmenuje se Eva, ale všichni jí říkají Evi. Je kuchařkou, pekařkou a cukrářkou v jedné osobě, která se rozhodla zkusit štěstí v soutěži MasterChef Česko. Nyní by ráda plnila sny sobě i ostatním.

Narodila se v Třinci. Aktuálně bydlí ve Smilovicích u Třince spolu se svým manželem a dvěma syny. Vystudovala ekonomické lyceum a od svých osmnácti let pracovala jako osobní bankéř. Ve svém volném čase se ráda věnuje pečení a zpívání. Ráda také plave a zbožňuje jakékoliv sportovní výzvy.

https://www.evicenstvo.cz

Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo?

Miluji zapečené sendviče, třeba se sušenou šunkou a bazalkovým sýrem, a také dobře připravený steak.

Co naopak nejíš, co ti nechutná?

Jídlo zahuštěné moukou.

Když bys měla zhřešit - co dobrého by sis dala?

Rozhodně obrovský mega řízek, mastný a do křupava vypečený.

Takže bys nezhřešila sladkým?

Na sladké nemám moc pomyšlení! Když peču, tak musím vědět, jak moje výrobky chutnají, je nutné je tedy pravidelně ochutnávat, ale někdy mi to už opravdu vadí. Dobře to vystihla Ivka v soutěži MasterChef, která přirovnala pečení k sommelierství: "Člověk si po ochutnání vína vyplivne a vypláchne pusu."

Které jídlo se ti podle tebe v soutěži MasterChef nejvíce povedlo?

Určitě karbanátek, dostala jsem tenkrát pochvalu dokonce i od poroty. Byl šťavnatý, plný všeho dobrého s dokonalým poměrem mletého masa. No a pak ještě žloutková raviola, ta mě vystřelila na balkon.

A co nemělo naopak velký úspěch?

Snídaňové menu, které jsme měli vymyslet pro Bageterii Boulevard. Každý tenkrát přemýšlel, co připraví, a mě napadlo, že se zaměřím na maminky s malými dětmi. A tak jsem ze slunečnicového chlebíku vyřízla rybičku, opekla ji na pánvi jako topinku, potřela trochou česneku a k tomu jsem připravila výbornou tuňákovou pomazánku, z ředkvičky jsem vyrobila šupinky, ze salátu chaluhy... Porota nám tenkrát řekla, že budou vybírat podle toho, jak jídlo vypadá a když přišli zhodnotit to moje, tak se začal Radek Kašpárek strašně smát a řekl, že tohle fakt ne!

Co tě v soutěži MasterChef nejvíce stresovalo?

Když se mě někdo na něco zeptal takovou tou širokou otázkou a já nevěděla, jak odpovědět, aby to vyznělo normálně. A že tam padaly opravdu rozsáhlé otázky! 

Proč ses rozhodla zúčastnit soutěže MasterChef Česko?

Měla jsem po třicítce, a tak nějak jsem si uvědomila, že je v životě potřeba přijímat jakékoliv výzvy a že zároveň nechci, aby nějaká má obava ovlivnila mou budoucnost. A proto jsem to možná nebrala tak vážně, řekla jsem si, že si vyzkouším alespoň to castingové kolo, a pak se uvidí. Vůbec jsem nevěděla, co mě čeká a zda toho jít, ale pak jsem si prostě sbalila kufry, manželovi jsem řekla, ať se postará o děti a odjela do Prahy.

Co následovalo po podání přihlášky?

Pozvali mě na castingové kolo, moc jsem si ten den užila. Jednalo se o poslední možný termín, a tak jsem musela až do Prahy. Vařila jsem z vlastních surovin knedlíky, kdy jsem se dostala do třicítky, pak jsem hned postoupila na krájení zeleniny, a nakonec z toho byla TOP šestnáctka.

Jak zpětně vzpomínáš na soutěž Masterchef Česko?

Chybí mi to prostředí a zároveň mě mrzí, že nám kvůli covidu utekla spousta akcí, jako jsou například Garden Food Festivaly apod. Zajímám se o každého z této řady, sleduji všechny na sociálních sítích a baví mě pozorovat, jakým směrem jdou. Na pokoji jsem byla často s Kamčou, ale ta brzy vypadla. Velmi jsme si také sedli například s Pavlem Berkym, Romanem, Luckou nebo Chilli, která je neskutečně pozitivní člověk, takové sluníčko.

Co ti tato soutěž dala?

Neočekávala jsem, že by mi to mělo něco dát. Lidi mě teď asi více poznávají. Je milé, že mě zdraví nebo se chtějí se mnou vyfotit. Ale svým způsobem mi ta soutěž změnila pohled na život, naučila jsem se některé věci neřešit a začala jsem upřímně nahlas vyjadřovat, co si myslím. Dostala jsem více odvahy postavit se na vlastní nohy, vykašlat se na finanční jistotu a zkusit si prostě ty finance vydělat sama. Je to hodně náročné, nebudu říkat, že ne, ale jde to! Člověk se nesmí bát.

Co se ti na této soutěži nejvíce líbilo?

Venkovní výzvy. Byly velmi náročné, ale zároveň se na nich poznalo, kdo to zvládá a kdo ne. Někdo je totiž schopen fantasticky uvařit v komfortní kuchyni, ale těžko se vypořádá s tím, že venku prší nebo je tam hrozná zima. Ale myslím, že jsme to všichni zvládli hezky! Vyzkoušela jsem si i roli kapitánky, a dokonce jsme v ten den prolomili prokletí modrých zástěr, protože předtím vyhrávali vždy jen červení. Náš kanec se šípkovou v ten den porazil kance se zelím!

Musela jsi někdy připravit nějaké jídlo, které ti nechutná?

Největší šok pro mě byl, když jsem zvedla bedýnku a uviděla jsem živou žábu. Já totiž pištím, i když vidím přejetou žábu na cestě. Takže na přípravu žabích stehýnek opravdu nikdy nezapomenu...

Co pro tebe bylo na soutěži nejnáročnější?

Pražáci chodili na víkendy domů, ale já jsem musela cestu trávit ve vlaku, doma pak uklidit, navařit, upéct, vyprat, připravit oblečení pro děti na celý týden... No a pamatuji si, že byl Mikuláš a já vyrazila za rodinou domů. Šla jsem nejprve brzy ráno překvapit svou maminku, no a pak jsem chtěla nakoupit nějaké dobroty pro děti a cestou jsem srazila srnu. Pak jsem tedy udělala dětem Mikuláše a v pět sedla opět na vlak, kde jsem navíc zaspala příjezd do stanice. Jediné, co jsem čekala, že mi děti řeknou, jeee maminko, ty jsi doma? A místo toho se mě zeptali - ty jsi vypadla? Byla jsem neskutečně vyčerpaná a v ten moment jsem si uvědomila, že takhle to dál nepůjde, že musím zvolnit.

Který z porotců ti byl nejbližší a proč?

Od pohledu mi byl nejvíce sympatický Honza Punčochář, Přemek byl neskutečný srandista a ze všeho uměl udělat joke, ale Radek Kašpárek byl srdcař, takže mi nejvíce sedl on.

Jak se během tvého života formoval tvůj vztah ke gastronomii?

Vařit jsem začala velmi brzy, protože máma byla na mě a další dva sourozence sama a já jí chtěla pomoct. Tíhnout k lepší a zdravější kuchyni jsem však začala až v okamžiku, kdy se mi narodili kluci. Až tehdy jsem začala používat nejrůznější bylinky, zeleninu, začala jsem vařit svoje omáčky... Manželovi a dětem vařím jídla, která mají rádi. Když jsem jim připravila krevetové rizoto nebo omáčku demi glace, tak to nechtěli. Velmi se mi taky líbí kuchyně - co dům dal. Ale když mám možnost uvařit něco profesionálně, tak si to pak o to více vychutnám. A také jsem začala vařit více z vína, dodává jídlu totiž výbornou chuť.

Mrzelo tě, že jsi vypadla zrovna na "poznávání chutí"?

Nemrzelo! Žádné z mých jídel nebyla hrůza, a to mě těšilo! Porota mi nikdy jídlo neshodila, že by to byla úplná katastrofa. Soutěž byla také o štěstí, zatímco Pepa dostal na poznávání chutí například okurku, čokoládu nebo chleba, tak já bohužel nerozeznala ředkvičku od kedlubny či uzenou makrelu od uzeného lososa.

Jak bys popsala svůj projekt Evičenstvo?

Evičenstvo je království radosti neboli rozdávání radosti, chtěla bych lidem splnit to, co si přejí. Brzy budu otevírat svou Evičenstvo výrobnu v Třinci u lesoparku, kde budu vyrábět sladké, slané, lidé se tam budou moct také ubytovat v mém apartmánu a vyrazit do přírody s piknikovým košem nebo piknikovým batohem, který jim připravím. Dále bych chtěla realizovat společné setkávání se mnou pro dospělé i děti, navázat spolupráci s místními školami a setkávat se s lidmi, kteří by chtěli vidět moje postupy, moje nápady, poznávat moje chutě. Nejsem profesionální kuchař ani pekař, snažím se věci dělat jinak, poctivě. Když peču dort, tak si nehraji s pinzetou, abych vytvořila umělecké dílo, důležitější je pro mě to, aby výborně chutnal. Proto nepoužívám ani ty umělé cukrové hmoty. Kdybych koupila kyblík s hmotou, tak by mi to sice ušetřilo spoustu času a dort by vypadal úžasně, ale já i tak preferuji svůj marcipán, který nemá hladkou strukturu, ale je chutnější. Doufám, že si najdu svou klientelu a věřím, že už ji mám. Na mých webových stránkách se dozvíte, co nabízím, ale nemůžete tam nakoupit. Potřebuji, aby mi lidé zavolali a já jim řekla své možnosti. A s tím souvisí, že potřebuji lidi, kreativní lidi, kteří se práce nebojí. Hledám lidi, kteří budou mít rozlítané nohy, byli by totiž pořád na jiném místě, čtyři dny v týdnu by se mnou běhali všude možně a pomáhali mi zajišťovat akce.

,,Jsem s lidmi v kontaktu u těch příjemných věcí jako jsou narozeniny, oslavy, party, je to sice organizačně i časově náročné, protože každý má jinou představu, ale baví mě plnit ostatním sny, nejlepší na tom je, že je zároveň plním i sobě."

A co tvůj vztah ke zpívání?

Zpívám si ráda u pečení, jde mi to pak od ruky. Před Vánocemi jsem nazpívala písničku s názvem Vše, jak má být a vznikl z toho i pěkný vánoční klip. A na svatého Valentýna jsem vypustila do světa takovou zamilovanou píseň Snít nestačí. Prozradím, že nyní se už chystá další písnička...